11. ledna 2021

Vína z Valtelliny a potenciál zrání

Vína z oblasti Valtellina v severoitalské Lombardii miluju podobně jako ta z Piemontu. Co je spojuje? Samozřejmě odrůda Nebbiolo, byť tady na severu ji nazývají Chiavennasca. A přestože ta severněji položená jsou trochu přísnější a ne tolik zaoblená, čas pro ně pracuje stejně krásně jako pro Barola nebo Barbaresca. Požitky jsou podobné, cena poloviční.

Až sem to zní jako idylka, ovšem sehnat (nejen u nás) nazrálé víno z Valtelliny vás do reality přesune „ajn cvaj“. V aukcích je to pro velký zájem vybrakované nebo se ceny šplhají do nesmyslů. Takže buď má člověk štěstí, nebo musí vyrazit do Itálie, nakoupit a zapomenout je ve sklepě. Kdysi jsem takto v Livignu nakoupil pár vín od mého hodně oblíbeného vinařství AR.PE.PE. A vlastně si teď uvědomuju, že jsem o nich v roce 2014 napsal jeden z prvních oficiálních článků na vineval.cz.

Ale zpět k tématu. Nedávno se mi podařilo vydražit dvě vína od Enologica Valtellinese, což je podle názvu místní družstvo. Očekávání byla, řekněme, velmi přiměřená. Přeci jen od dob vzniku už trocha vody protekla a zkušenost s nazráváním Chiavennascy jsem měl tak do 30 let. K tomu neznalost archivačních podmínek a tak vůbec.

Nic, vína mám v ruce... Jedná se o Grumello 1970 a Valgellu 1969 (foto 1). Ty názvy jsou jména místních subregionů, kterých je celkem pět (ještě Inferno, Maroggia a nejvyhlášenější Sassela). Nebudu to zdržovat, sám jsem dost zvědavý.

Enologica Valtellinese, Grumello, DOC, 1970 (foto 2a)
Vůně je plnější a poměrně intenzívní směsice vyzrálého pertského, čaje, zapařeného sena, spadaného listí, podhoubí, jeřabin a vlhkého dřeva, postupně se přidávají tóny kávy. Chuť navazuje, přidávají se bylinky a citrónová linka. Víno je velmi dobře postavené, krásně šťavnaté, vyzrálé, komplexní a harmonické, kompaktní a parádně integrované, v těle plnější, s vyššími hladkými taniny, a delší až dlouhou perzistencí.

Zpočátku působí rozpačitě až unaveně, ale postupně se otevírá a stává se zábavným. Spousta lidí by řekla, že je za vrcholem a nedalo by se proti tomu nic namítnout. Přesto ve mě vyvolává představu scény s postarší elegantní dámou v kožichu s dokonale nanesenou vyzývavou rtěnkou a decentním historickým parfémem, jak s psíkem v náručí usedá na vypolstrované zámecké křesílko, z nějž se lehce zvedá prach. Hodně mě baví.

Enologica Valtellinese, Valgella, DOC, 1969 (foto 2b)
Vůně je nádherně vyzrálá, jemná, elegantní a komplexní, plnější a poměrně intenzívní, podzimní směsice vůní spadaného listí, šípků a čaje s citrónem a kapkou medu, třešňové kompotové šťávy (i s peckama) od babičky, zmoklého ohořelého dřeva, rozinek, kávy a náznakem máty. Chuť dokonale navazuje, přidává se jemná hořkost bylin, koření a zemitost. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je geniálně šťavnaté, krásné, vyzrálé a „moudré“, v těle plnější, s přímějším průběhem, objímající a harmonické, s vysokými vyzrálými vyhlazenými taniny a delší až dlouhou perzistencí.

Úchvatné víno na vrcholu sil a v až neuvěřitelné kondici. Takto bych chtěl vyzařovat život v sedmdesáti. A vlastně pořád. Úplně mi to připomnělo mojí babičku.

Závěr

Mohl bych napsat, že vína z Valtelliny v posledních 10 letech hodně získávají na oblibě, že jejich cena roste a zájem o ně jakbysmet. Nebo že stejně jako Barolo či Barbaresco nazrávají do nebývalé krásy a pít je mladá je jako hrát lední hokej na asfaltu. Ale byla by to jen slova. Protože koho nikdy neobjala babička se zvláštním nic neočekávajícím světlem v očích, nepohladila jej svou měkkou a vrásčitou rukou a nezalila pronikavou vůni prožitého života, stejně by neměl tušení, kolik toho umějí nabídnout. ;-)

Autor článku: PLI