Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
19. června 2017
13. a 14. června proběhl ve Ville Richter v Praze již 13. ročník přehlídky italských vín dovážených panem Braněm Chovanem. Chodím sem už několik let, a přestože jsou vinařství víceméně stejná, letos to byla až (ne)skutečná exploze vynikajících vín. Jen fotek těch, která mě letos nadchla nebo rozšířila obzory, mám tolik, že by vystačily na tři články…
Prostředí, náladu i specifičnost místa konání jsem popisoval v minulých letech. Vítr, občas vyhánějící vůni vína ze skleniček, už k tomu prostě patří a je třeba si s tím poradit. Oproti tomu kuřácký koutek, kde pět zapálených cigaret zamoří prostředí „hlavního stanu“ a degraduje vinařské zážitky zbytku návštěvníků, skousávám stále stejně špatně. Ještě štěstí, že v úterý to bylo výrazně lepší než ve středu.
Ale pojďme na vína, protože o nich to tu primárně je. Už na prvním stolku Spumanti Valdo mě zaujalo přísné a šťavnaté Prosecco di Valdobbiadene Cuvée Del Fondatore (90 % Glera, 10 % Chardonnay) a taky Metodo Classico Brut Numero 10; u Castello di Spessa zase vyvážené a zábavné Friulano Collio 2016 a u Vie di Romans oblíbený Sauvignon Pierre 2015.
Nadšený jsem byl na stánku Eleny Walch, a to hlavně z jejich Concerto Grosso Gewürztramineru 2016 (foto 1a), které nemá (občas) přebujelou aromatiku tramínů, zato je plnější a minerálně-slané, s parádní kořenitostí. Krásný byl také Lagrein Riserva „Castel Ringberg“ 2012 (foto 1b), ikdyž na můj vkus je trochu víc „učesaný“. Užil jsem i Soave Classico Superiore „Verso“ 2015 od vinařství Canoso (foto 1c).
Ta skutečně velká vína ale čekala až na stánku Brigaldary. Setkání s Lorenzem Riolfim (foto 2a) mě baví každý rok a všechna jeho představovaná červená patří ve svých kategoriích ke špičce. „Základní“ Amarone 2013 z hlinitého podloží s obsahem železa, Amarone Case Vecie 2011 z kamenité vápencové půdy i Amarone Riserva 2009 (6 let na sudech) mě baví moc.
Další skvělá vína čekala na stánku Antonelli San Marco z Umbrie. Všechna červená, od základního Montefalco Rosso 2012 (70 % Sangiovese, 15 % Sagrantino, 15 % Montepulciano), přes Riservu 2011 (stejná kupáž), Montefalco Sagrantino DOCG 2011, až po Sagrantino Chiusa di Pannone 2009, stojí určitě za pozornost. Vše podtrhuje otevřený přístup Filippa Antonelliho (foto 2b) a báječné povídání s ním.
Vynechat nelze Agricolu Punica a jejich Montessu Isola dei Nuraghi IGT 2014 (60 % Carignan a 40 % Cabernet, Franc a Merlot) a Barrua IGT 2012 (85 % Carignan, 15 % Cabernet a Merlot), a samozřejmě vše od Cantina Innocenti. Naopak trochu za očekáváním je u mě Poliziano, kde to začíná být zajímavé až s Vino Nobile, Asinone a Le Stanze. I tak na mě ale jejich vína působí komerčněji, než je mi milé.
Bavila mě vína od Tenuta di Capezzana prezentovaná hraběnkou Serenou Bonacossi (foto 3a) Villa di Capezzana Carmignano 2013 (více v reportáži z jejich vertikály níže) a Trefiano Riserva 2012 (80 % Sangiovese, 20 % Cabernet a Canaiolo), nadšený jsem byl ze všech červených u Castello Tricerchi. Elegantní a harmonické, přitom chuťové bohaté Rosso di Montalcino 2015 a Brunello 2012 s citrusovou linkou z vápenatého podloží člověka doslova nabádají k dalšímu doušku. Jo, a ta mladá dáma (foto 3b) je partnerkou majitele vinařství Tomassa Squarcii.
Jestli to byla na hlavním nádvoří síla, pak na tom zadním přišla smršť. Jak moc hezké Inarno 2015 od Petrola (další vína dostala v ročníku 2014 trochu přes uši), tak i Zanna Riserva 2011, Lumen Riserva 2011 a Pieluni 2011 od Dino Illuminati potvrdila svou kvalitu. Již tradičně mé oblíbené Mastroberardino Taurasi Radici 2012 (foto 4a), které mě letos bavilo víc než jejich Riserva 2009, a výborné Velenosi z Marche s Gran Cuvée Spumante Metodo Classico 2008 (Chardonnay, Pinot Noir), Ludi 2012 (Montepulciano, Merlot, Cabernet) a velkou zajímavostí v podobě Lacrima di Moro 2015 (foto 4b), což je původní autochtonní (modrá) aromatická odrůda připomínající vůni muškátu s červenými plody.
Další hodně zajímavý zážitek mě čekal u Azienda Agricola Bea. Barbara Muscatello (foto 5a) nabízela piemontský Belami Pinot Nero 2013, jehož bylo vyrobeno pouhých 450 lahví. A je třeba říct, že je to hodně povedený Pinot, přirozený, třešňově-peckovinový, elegantní, čistý. Byť je jeho cena „závratná“ (cca jako za velmi dobré 1er Cru z Burgundska), jako specialitu jej rozhodně stojí za to ochutnat.
Letos až neskutečně dominující byla piemontská sekce. Povídání o ní je na samostatný článek, takže jen stručně: geniální Aldo Conterno (všechna vína; Barola Bussia 2013, a hlavně Colonello 2012 a Cicala 2012 nadpozemské), moc hezké 2015 od Bruno Rocca, plná strukturovaná vína od Domenico Clerico v čele Barolo Percristina 2006 (foto 5b), super povídání s Eleonorou Barale (foto 6a) z Barale Flii. a totální elegance jejich vín: Sulle Langhe Spumante Extra Brut, minerální Arneis 2016, elegantní Chardonnay 2016, vynikající Nebbiolo 2015 (foto 6b) i obě špičková Barola.
O Marsalách i Bukkuram od Cantine de Bortoli jsem psal loni, ovšem Grapolli del Grillo se na mě tenkrát nedostalo. Chápu proč; je vynikající a ročník 2015 (foto 7a) ho ještě pozvedl. Strukturované, minerálně-ovocné víno, rok ve velkých sudech (10 hl) s pravidelnou batonáží, skvěle vyvážené, s dlouhou dochutí.
A na závěr bonbónek. První setkání se synem majitele Romano Dal Forno Lucou (foto 7b), který představil jejich kultovní Amarone a Valpolicellu v ročníku 2011.Velký zážitek…
Součástí přehlídky byly rovněž tři vertikální degustace, z nichž jsem pro sebe vybral tu poslední: Tenuta di Capezzana, Villa di Capezzana Carmignano (80 % Sangiovese, 20 % Cabernet). Na programu byla čtyři vína v ročnících 2013, 2007, 1995 a 1974 (foto 8).
2013 je výborně udělané, ale zatím totálně syrové víno, které má spoustu let před sebou. 2007 je výrazně komplexnější, lehce nazrálá, s tmavými plody a bylinkovým podtextem. Dá se už krásně pít, ale osobně bych ještě nějaký rok počkal. 1995, skvělý ročník a dokonale vyvážené a vyzrálé víno na vrcholu sil. Takhle by to mělo vypadat. A konečně 1974, hodně nazrálá, s tóny čaje, kůže, podhoubí a bylin. Určitě bývala lepší, teď už je na sestupu. Pořád se dá užívat, ale poměrně rychle odchází. Ovšem jako vzdělávací vzorek posloužila skvěle…
Jsem nadšený. Letošní Gran Gala bylo nejlepší, na jakém jsem byl. A pokud jste si našli čas sem zajít, asi mi dáte za pravdu. Tak příští rok naviděnou. Laťka je proklatě vysoko…
Autor článku: PLI
vineval.czPokračováním potvrzuji, že jsem starší 18 let.
