20. června 2016

Gran Gala del Vino Italiano 2016

15. a 16. června proběhl již tradičně ve Ville Richter v Praze dvanáctý ročník přehlídky italských vín dovážených panem Chovanem. Vyvážené portfolium dává návštěvníkům příležitost ochutnat nejen vína určená pro denní spotřebu, ale také výjimečné kousky, které kvůli omezené produkci a vyšší ceně nejsou pro vinné nadšence úplně snadným úlovkem…

Villa Richter je vinařsky a gastronomicky hodně zajímavým objektem. Obehnána Svatováclavskou vinicí a výhledy na starou Prahu (foto 1) láká turisty i našince. Samotná degustace probíhá na „nádvořích“ kolem budovy restaurace, které jsou pro tento účel provizorně obehnány plachtami, jež brání větru v převzetí režie. Slovo „plachtami“ zní možná trochu hrubě, ale vytvořený prostor působí příjemně a nenuceně dokresluje neformální atmosféru (foto 2) akce.

Vertikální degustace

Součástí přehlídky bylo rovněž sedm vertikálních degustací, na nichž byly představeny vždy tři ročníky stejného vína. Mě uchvátila hned první: Barolo “Ciabot Mentin” od vinařství Domenico Clerico, která z pohledu filozofie vinařství a vinifikace představil exportní manažer Oscar Arrivabene (foto 3). Barola v ročnících 2006, 2005 a 2004 byla krásnou ukázkou rozdílnosti ročníků. Byť mají všechna tři před sebou ještě dlouhou cestu, teď je nejpřístupnější 2005. Mě ale nejvíc zaujala 2004, která je výjimečná a za pár let z ní bude skutečná labuť vinařské říše.

Co mě trochu překvapilo, byla poměrně nízká účast na této degustaci. Cena 100 Kč je směšná. Jen „vzorek“ ročníku 2004 (foto 4 vlevo) by v restauraci stál tak litr. Možná bychom ale my, kteří jsme na ni dorazili, mohli žehnat dopolednímu dešti, který zapříčinil nerozhodnost a pozdější příchod lidí. :-)

Hlavní nádvoří

Musím říct, že narazit u pana Chovana na víno, které by se dalo označit jako „nekvalitní“, je prostě utopie. Každé z vín má své opodstatnění a účel, někomu může více vyhovovat to nebo ono, ale obecně je zde člověk „ve správných rukou“.

Protože většinu vín znám, přicházívám primárně za účelem ochutnání nových ročníků. Líbila se mi všechna tři DOCG Prosecco od Spumanti Valdo, tedy Cuvée di Boj, Cuvée del Fondatore a Numero 10. Sluší jim přímý styl, jemná citrusová hořčinka i slanost na pozadí ovocnosti.

Již tradičně mě bavil Sauvignon „Pierre“ (2014) od Vie di Romans, který představila Petra Chovanová (foto 5a). Líbila se mi i jejich Malvasia, které je rovněž připravena na nerezu. Vína na sudu (Chardonnay, Pinot Grigio) jsou mému vnímání chutí vzdálenější. Vynikající bylo Roggio del Filare 2011 a velmi dobré Ludi 2012 od vinařství Velenosi z Marche.

Každoročně mě svým stylem dostává Amarone della Valpolicella 2011 od vinařství Brigaldara, které představil Lorenzo Riolfi (foto 5b). Elegantní, suché, ovocně-kořenité, žádný ulepený mastodont. Prostě urozené víno. Nezklamal ani další z mých oblíbenců, Taurasi Radici 2011 a Riserva 2007 od Mastroberardino. Tohle fakt můžu. Ikdyž mu podle vkusu prospěje pár let zrání ve sklepě.
A nezmínit nemůžu vinařství Petrolo

Kde jsem se ale letos pobavil královsky, bylo u Antonelli San Marco. Montefalco Rosso 2012, Montefalco Rosso Riserva 2008, Montefalco Sagrantino 2010Chiusa di Pannone 2008, která představil Marco Baldovin (foto 6a), mě ohromně baví. Píšu si je na seznam a prozkoumám důkladněji. Získala si mě.

Zadní nádvoří

Další skvělé představení jsem zažil u Dino Illuminati. Jejich vína z odrůdy Montepulciano: Zanna Riserva 2010 a Pieluni 2010 patří v regionu Abruzzo k absolutní špičce. A líbila se mi i kupáž s Cabernetem, tedy Lumen Controguerra Rosso Riserva 2011.

Co mi tu ale letos hodně chybělo, bylo vinařství Tenuta delle Terre Nere. Jejich bílá vína jsou pro mě každoročním lákadlem. Tak snad příští rok…?

Tradičně hodně silná byla piemontská sekce v čele s vinařstvími Aldo Conterno, Domenico Clerico, Barale Flli. nebo Bruno Rocca. O zajímavém srovnání stylů Aldo Conterno a Domenico Clerico jsem psal již loni. Ovšem ročník 2011 se v Barolech Colonello a Cicala od Aldo Conterno projevil parádně a letos to u mě v Barolech vyhrála. Krásné bylo také srovnání projevů Barbaresco Coparossa 2013 a Rabaja 2012 od Bruno Rocca.

Další radost jsem zažil na stánku Cantine de Bortoli. Syn majitele vinařství, Sebastiano de Bortoli (foto 6b) už sice neměl suchá vína, ale představil mi tři Marsaly (5ti, 10ti a 20tiletou). Moc se mi líbila hlavně ta nejmladší. Nejvíc mě ale dostala Bukkuram Sole d’Agosto. Svou komplexností, strukturou a vyváženou chutí medu a citrusové kůry se přesně trefuje do mých chuťových preferencí. Parádní bylo samozřejmě i výrazně medovější Bukkuram Padre della Vigna.

A na závěr možná největší zážitek… Letos jsem měl to štěstí znovu ochutnat Amarone della Valpolicella (tentokrát v ročníku 2009) od Romano dal Forno (foto 7). Cokoli byste k ní chtěli přidat nebo naopak ubrat, bude ke škodě. Prostě noblesní kapalná esence dotažená k dokonalosti.

Závěr

Krásná akce. I počasí se nakonec umoudřilo a ukázalo svou vlídnou tvář. Organizace příkladná, lidí tak akorát, nikdo z návštěvníků v náladě bujařejší než únosná mez, špičková vína. Tak nashle příští rok. A přijďte vyzkoušet vertikální degustace. Získáte informace, které jsou slovy nesdělitelné.

Autor článku: PLI

 


vineval - Potvrzení o věku
x

vineval.cz

Pokračováním potvrzuji,
že jsem starší 18 let.