Kurdějovský okus vín 2017

Vloni jsem náhodou zavítal na tuto lokální akci a přišla mi natolik zábavná, že jsem si letošní 13. ročník nemohl nechat ujít. Byl jsem hodně zvědavý, jak se místní vinaři vypořádali s horkým ročníkem 2015, které z těch nejznámějších moravských (a českých) vinařství poskytne vzorky a taky zda zahraniční sekce vín bude stejně osvěžující jako loni.

Na úvod musím říct, že jsem oproti loňsku zaznamenal několik změn. Kostel sv. Jana Křtitele (foto 1) sice zůstal stejně monumentální, podobně jako „šílené“ množství vzorků (letos 883, loni 967) nebo velmi dobrá a přehledná organizace celé akce.

Změna nastala v počasí (mrazivých a podmračených mínus 7 všichni dost pocítili - foto 2), v ceně vstupenky a zastoupení známějších vinařství.

U té ceny se musím trochu zastavit, protože mám pocit, že přístup pořadatelů přesně vyjadřuje, proč náš stát funguje tak, jak funguje. Že máme v mysli nastaveno „hlavně nějaké výhody pro mě“ a zbytek se podřídí. Že ač byla akce loni výdělečná (s cenou vstupného 200 Kč), letos se zdražilo na 300. Ano, ten nárůst je „zanedbatelný“ a rád potvrdím, že přijít sem za ty peníze stojí i tak (v ceně je katalog, sklenička, poukaz na kávu a možnost ochutnat skoro 900 vín). Co se mi nelíbí, je fakt, že pro (vybrané) místní stojí akce 150 Kč. Pokud je to i na této úrovni vnímáno jako fér hra, nedivím se, že jsme stále schopni volit tytéž lidi, aby nám vládli. A nedělám si iluze, že to po letošních volbách bude jinak. :-(

Podstatnější pro mě ale byla absence vín vinařství, které mě loni zaujaly, a to jak v moravské sekci, tak hlavně v té zahraniční. Nemluvě o tom, že spousta vín zmizelo dříve, než jsem se k nim vůbec propracoval. Možná by stálo za to zvážit systém praktikovaný na Světovém duelu vín v Hustopečích a lahve otevírat postupně tak, aby vzorky ochutnalo co nejvíc lidí.

Bílá vína

Nejvíce se u nás daří vínům bílým a je to znát i na jejich zastoupení zde. Tvoří cca dvě třetiny. Vína jsou řazena podle odrůd, takže orientace je snadná. U většiny funguje samoobsluha, což sice s přibývajícím časem přináší trochu složitější hledání (jak se někteří přestávají snažit pokládat lahve tam, odkud je vzali), ale zase to umožňuje plynulejší ochutnávání.

V sekci Chardonnay mě zaujalo víno od Vinařství Trávníček & Kořínek, p.s., 2015 a hlavně Bratáčky 2015 (foto 3) od Stapleton-Springer, které svou strukturou a vrstevnatostí mezi ostatními víny hodně vyčnívalo. V Cuvée bílé se mi líbilo cuvée Sauvignonu a Neuburku (vinifikované v betonové nádrži) v ročníku 2015 od Hany Mádlové.

Hibernal, Muškát moravský a Ostatní bílá vína jsem přeskočil; zajímavý byl čistě udělaný, byť zatím hodně “čerstvý” a hořčinkový Müller-Thurgau od Libora Předešlého. Líbilo se mi Neuburské 2015 od Mirka Hrabala, Rulandské bílé, p.s. 2015 od Vinařství Trávníček & Kořínek a taky zajímavá bílá rulanda, p.s., 2015 na sudu od Vinařství Gurdau.

Tradičně největší fronty byly u Ryzlinku rýnského. Zaujal mě vzorek Vinařství Vilém Krause 2015 (byť má trochu afektovanější projev než obvykle) a take p.s. 2015 Stanislava Mádla. Ještě kvalitativně konzistentnější situace byla u Ryzlinku vlašského, kde je potřeba vyzdvihnout VOC z Železné 2012 (foto 4) i p.s. 2014 od Mikrosvínu, a p.s. 2015 od Vinařství Volařík.

Z Rulandské šedého mě bavil p.s. 2015 Stanislava Mádla, z Veltlínského zeleného p.s. 2016 od MVDr. Jiřího Kunce a 2014 z Vinařství Piálek & Jager, u Sauvignon Blanc není moc o čem psát. Co jsem ochutnal, bylo přezrálé a aromaticky "nesauvignonovské".

Rosé

Z 60 vystavovaných rosé jsem namátkou ochutnal asi pět a měl štěstí na jedno, které se mi dost líbilo. Jedná se o Zweigelt 2016 Pavla Peřiny z Morkůvek.

Červená vína

Červená vína pro mě obecně přinesla největší zklamání. Vlastně jsem nenarazil na nic, co by mě více oslovilo. Nejzábavnější byl Pinot Noir 2015 od Stapleton-Springer, ale i u něj mi přijde projev sudu jakoby oddělený od ovocnosti vína. Solidní byl také Merlot, p.s., 2015 od Vinařství Ilias. Je jasné, že na červená je prostě ještě brzo, ale na degustaci jsou a vinaři by sami měli vědět, kdy svá vína na trh pustit. Osobně věřím, že trocha času na lahvi jim prospěje.

Zahraniční vína

Do této části jsem se po loňské zkušenosti dost těšil. Bohužel seznam vystavovatelů nebyl tak lákavý jako před rokem, a třeba vína ze slovenského vinařství J&J Ostrožovič, kvůli němuž jsem sem primárně mířil, byla v době, kdy jsem dorazil, dávno „dnem vzhůru“, stejně jako většina dalších prezentovaných lahví.

No, kdo pozdě chodí… Aspoň je vidět, že i na akci lokálního charakteru mají lidé zájem ochutnat vína z jiných regionů. Což mi vlastně dělá radost...

Závěr

Z mého pohledu plošná kvalita vín i zastoupení "známějších" vinařství oproti loňsku klesly. To říkám při plném vědomí srovnání ročníků 2014 a 2015. Najít víno, které by mě svou kvalitou opravdu zaujalo, bylo složitější. A je fuk, že mám možná na víno vyšší nároky než „běžný konzument“. Přesto vzdávám hold pořadatelům za přípravu akce, na které se můžete za pár korun dobře pobavit. A pokud jste místní, zaplatíte z těch pár korun ještě o půlku míň. ;-)

Autor článku: PLI