Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
25. ledna 2016
Pinot Noir, má nejoblíbenější modrá odrůda, umí vyzrávat opravdu parádně. Když jsem nedávno ve sklepě objevil dvě dříve prověřené lahve z Alsaska, řekl jsem si, že je srovnám s nějakým pěkným burgundským. A pak mě napadlo přidat do srovnání podobně starý Pinot Noir z Moravy. To byla docela výzva, protože takových, které by měly šanci obstát, moc není.
Říká se, že nejlepší Pinoty Noir se rodí v Burgundsku. Obecně souhlasím. Taky se říká, že Pinoty Noir z Alsaska za moc nestojí. Obecně nesouhlasím. A Pinoty Noir z Moravy rozdělují milovníky vína na dvě skupiny. Tady se řadím spíše k těm, kteří objevivše v džungli „konformně moravského pinotu“ něco opravdu zajímavého nadšeně (a často též překvapeně) tleskají.
Z mého pohledu je nejlepší degustace slepá, protože vidí nejdál. A tak jsem schoval vína do „pytlů“, aby etiketa nikoho neovlivňovala a pořadí neřešil. Jistě, má-li člověk trochu napito (nebo nakoukáno – viz alsaské flétny), stylově si to asi zařadí. Na druhou stranu očekávání nebo upjatost názoru dokáže rozhodit i zkušené sommeliéry.
Skupinka lidí, kteří už něco ochutnali, ale zkušení degustátoři určitě nejsou, zvědavě kouká na nalévání prvního vzorku. Je před nimi výzva zkusit si tipnout, z jaké oblasti vína pocházejí a určit to, které je z Moravy…
Vůně je šťavnatá, homogenní, intenzívní a plnější, minerálně-ovocná (kompotová šťáva z třešní a jahod, náznak bílého grepu), čaj, jemný sud. Chuť navazuje, přidává se grepová hořčinka a lehký mint. Víno je velmi dobře postavené, úžasně šťavnatí, v těle plnější, srovnané, v projevu spíše feminní, s citelnými vyzrálými ovocnými taniny a delší až dlouhou perzistencí. V prvním kole úžasné, ve druhém se trochu ztrácí. Dopít hned, je již na sestupu. Moc hezké víno, které mě v prvním kole bavilo svou ovocností a elegancí.
Ve vůni šťavnaté, poměrně plné a intenzívní, ovocné (třešňový kompot), s náznakem jablečného octa, dotekem medu, čaje a sudu. Chuť navazuje, přidává se peckovina a také zelené a zemité tóny. Víno je velmi dobře postavené, šťavnaté, v těle plné, až na mírně vyšší alkohol srovnané, s citelnými, ne úplně dozrálými taniny a delší perzistencí. Stále dobře pitelné, ale již za vrcholem. Exemplární příklad vynikajícího vína z horšího ročníku (včetně náznaku octa, hůře integrovaného alkoholu a nedozrálých taninů).
Vůně je šťavnatá, plná, vyvážená a intenzívní, primárně syrově ovocná (třešně), s citelnou mineralitou a jemným sudem. Chuť je pokračováním vůně, přidává se grepová hořčinka. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, v těle plnější, s výraznými vyzrálými ovocnými taniny, v projevu trošku hrubší než předešlé, má zvláštní, podmanivou a přirozenou eleganci a delší až dlouhou perzistenci. Jeho cesta na vrchol potrvá ještě minimální tři roky. Krásné šestnáctileté víno, které působí jako pětileté.
Vůně je šťavnatá, elegantní, homogenní, plná a výrazná, minerálně-ovocná (třešně, peckovina), s příjemným sudem, působí lehce nasládle. Chuť je dokonalou kopií vůně. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté a harmonické, v těle plnější až plné, s výraznými vyzrálými ovocnými taniny a delší až dlouhou perzistencí. Působí uhlazeněji a možná i trošku vznešeněji než předchozí, na druhou stranu pro mě není tak nespoutaně přitažlivé. I jemu ještě trocha času na vrchol schází.
Vůně je šťavnatá, srovnaná, středně plná i intenzívní, minerálně-ovocná (jahody, třešně), s dotekem mintu a lehkým sudem. Chuť navazuje na vůni, ale působí tvrději (méně ovocně). Víno je velmi dobře postavené, hodně šťavnaté (vyšší kyselinka), působí trochu „ocelově“, má střední tělo, citelné taniny a delší perzistenci. Na vůni je zajímavé, chuť je ale poměrně rozházená, a přestože je stále hezky pitelné, svůj vrchol má již za sebou.
Hodně zajímavé srovnání. Takže na férovku… první víno ve výborném ročníku 1989 bylo před pěti lety určitě lepší. Druhé mělo být vypité ještě dříve, přesto je třeba před takto starým Pinotem Noir z Alsaska a navíc z horšího ročníku 1997 smeknout. Stejně jako před vinařstvím Trimbach.
O Mirkovi Hrabalovi už jsem tu psal. A tohle víno moje slova hodně výmluvně potvrzuje. Stále a znovu mě překvapuje, jak Mirkovy i takto „staré“ kousky působí mladistvě. Mimochodem, z šesti lidí jsme ho na Moravu poslali jen dva. A já ho volím jako vítěze této degustace i přes to, že bodově ho mám hodnocené stejně jako víno následující.
Druhý Pinot od Trimbachu těží ze skvělého ročníku 1999 a prezentuje vrchol možností Pinotu Noir v Alsasku. Parádní kousek v lahvové zralosti, který si lze užívat celý večer.
Poslední víno z možná nejminerálnější části Burgundska, která je asi známější svými bílými víny, je opět příkladem horšího ročníku. Jsem si jistý, že cca před 10 lety muselo být hodně zábavné.
No, ať už si každý z nás odnesl z této degustace jakékoli dojmy, podle mě krásně ukázala, že v každé oblasti se najdou výjimky, které potvrzují (obecně přijatá) pravidla…
Autor článku: PLI
vineval.czPokračováním potvrzuji, že jsem starší 18 let.
