Vinařství Hrabal: Pravda je tam venku…

Potkáváme se asi v půl sedmé před Mirkovým „horním“ sklepem v Hustopečích a rovnou vyrážíme ke „spodnímu“ sklepu ochutnat vína ze sudů. Ve skupince lidí vína znalých se okamžitě rozproudí debata o biodynamice a Mirkových inspirativních vzorech. První jméno, které padá, je Henri Jayer. Je mi jasné, že to bude krásný večer a že si budeme rozumět.

Postupně ze sudů ochutnáváme Pinot Noir 2012, Cabernet Moravia 2013 a 2011, André 2012 a 2011, Cabernet Sauvignon 2012 a Frankovku 2012. Všechna vína jsou nádherně ovocná, čistá a šťavnatá. Duše plesá při pomyšlení, jak budou vypadat na lahvi, až trochu nazrají. Otázka stíhá otázku a já se těším, až ochutnáme vína hotová.

Důkaz místo slibů

Přicházíme do zadní části sklepa a Mirek nás zkouší. Nosí jednu lahev za druhou. Žádná nemá etiketu. „Tak, pánové, poznáte toto?“ Přičichnu a hlásím: „Sauvignon blanc.“ Mirek jen pokývá hlavou a dodá: „1994.“ Mám pocit, že si dělá legraci. Ano, víno je úžasně nazrálé, ale svěží a pružné jako dorostenka. Topím nos ve skleničce a přepisuji v hlavě vše, co jsem si o vyzrávání Sauvignonu blanc dosud myslel.

Ve skleničce přistávají další vzorky a já lituju, že tu není kde psát. „Vezmeme pak vzorky nahoru a uděláte si poznámky tam.“ Veltlín 2010 mě dostává. V projevu hodně podobný Wachau, ale ne tak mohutný. Slova elegance a přirozenost mu sedí jako ulité. Poočku sleduji Mirka, ale pro něj je to „jen jedno z mnoha dětí“.

Přináší další lahev. Frankovka. Je tak ovocná a šťavnatá, že mi její harmonie a homogenita brání střelit ročník. „1983.“ Končím s hádáním. Připadám si jako malý kluk, který se nepřipravil na zkoušku a který si myslel, že něco ví. Přestávám přemýšlet a jen vnímám emoce. Ten sud je dokonalý. Nic nepřidává, jen podtrhuje. Jako když si žena ve večerní róbě připne elegantní šperk. Bez něj to není ono a s ním vynikne její krása.

„Tak pojďme nahoru,“ vytrhuje mě z vlastních úvah hlas, „ochutnáme ještě starší Pinot a něco dalšího.“ Bereme téměř všechny rozpité lahve a znovu se stěhujeme. Tentokrát se nám procházka bude opravdu hodit.

Vinné orgie

V degustační místnosti sedíme pohodlně u stolu a na papír přibývají poznámky…

  • Sauvignon blanc, 1994
  • Veltlínské zelené, 2010
  • Neuburské, 2013
  • Chardonnay, 2008
  • Ryzlink vlašský „Železná“, 2012
  • Ryzlink vlašský „Goldhammer“, 2005
  • Ryzlink rýnský, 1990
  • Pálava, 2012, suché
  • Pinot noir, 2010
  • Frankovka, 1983
  • Merlot, 2009
  • Cabernet Moravia, 2003
  • Frankovka, v. z b., botrytický sběr, 1985, polosuché
  • Sauvignon blanc, v. z b., 2005
  • Rulandské šedé, v. z h., botrytický sběr, 2004
  • Frankovka, v. z h., 2005, suché

Večer to byl opravdu náročný a všechna vína jsem ani nestihl popsat. Ale což, není to tak daleko, aby se to nedalo časem napravit. Tentokrát mi nejvíc učaroval Sauvignon blanc 1994, Veltlínské zelené 2010, Frankovka 1983, polosuchá Frankovka 1985 a Neuburk 2013.

Závěr

Mirek Hrabal je pro mě Pán. Přesně ví, co chce, jde svou cestou a hlavně MÁ VÝSLEDKY. Čistota, autentičnost a archivační potenciál jeho vín jsou v našich luzích a hájích nevídané. Hodně se soustředí na práci ve vinici a umí dokonale vystihnout ten moment, kdy jsou hrozny zralé a přitom mají tu správnou kyselinku. Ví, že na přírodu nedosáhne a nemá tendenci jí „pomáhat“. Vinice obhospodařuje biodynamicky včetně využívání poznatků o vlivu planet. Možná se to některým všeználkům bude zdát nadnesené až zbytečné. Na to lze říct jediné. Ochutnejte.

Autor článku: PLI