8. dubna 2024

Audience Grand Cru Classé Bordeaux 2024

4. a 5. dubna proběhl jubilejní 20. ročník výstavy mladých vín z Bordeaux, Audience Grand Cru Classé, pořádaná společností Merlot d’Or. V Míčovně Pražského hradu představilo vína ročníku 2021 téměř šedesátka Chateaux. A jaká byla vína? Po třech silných ročnících se 2021 jevila jako výzva, která měla rozdělit vinaře na štastné a úspěšné, a ty druhé. Ale...

Poslední tři ročníky (2018,2019,2020) byly v Bordeaux vnímány jako štědré a vinaři byli se svými výsledky velmi spokojeni. To se vlastně potvrdilo i na degustacích Audiencí. Rok 2021 byl ale z pohledu počasí jedna velká loterie. Jarní mrazíky, rozsáhlé deště v čase kvetení, následné plísně a chladný nástup léta vytvořily pro jednotlivá Chateaux hodně odlišné podmínky, kdy někteří přišli o podstatnou část úrody. Teplý srpen a babí léto ale nabídly prostor k plnému vyzrání hroznů a tak mohli ti trpělivější (a šťastnější) získat velmi dobrou vstupní surovinu, byť tedy v odlišném množství.

A jaká jsou vína? Za mě skvělá. Musím říct, že mě extrémně baví svou lehkostí a pitelností. Vlastně mi připadá, jako by se vrátil klasický styl z před 40 let. Vína jsou svěží, zábavná a vyzrálá, ale šťíhlejší a s nižším alkoholem než v „Parkerových časech“. V některých vínech jsou i náznaky lehce zelených tónů, které ale povětšinou dávají Cabernetu ještě komplexnější rozměr. Tak si pojďme jednotlivá vína projít podle apelací tak, jak byla v prostorách Míčovny (foto 1) připravena.

Pessac-Léognan

Začnu klasicky od bílých, kde mě úplně dostal Smith Haut Lafitte (foto 2a). Vlastně mě tou nádhernou elegancí bavil jako nikdy předtím. Parádní byl můj oblíbený Pape Clément, a moc hezký Latour-Martillac. Červená jsou pro mě, co se hodnocení týče, kopií těch bílých. Dechberoucí Smith Haut Lafitte, výborný Pape Clément (foto 2b) a příjemný Latour-Martillac. Pěkný byl i Malartic-Lagraviére, byť aktuálně s příliš výraznou kyselinou, která by skoro slušela spíš bílému, které ale na degustaci bohužel nebylo.

Haut-Médoc

Vína z Haut-Médoc jsou asi jediná, kterým ročník 2021 trochu ubral na standardu z posledních let, a jsou na můj vkus už trochu tenčí, než by jim slušelo. Ovocnému Beaumont trochu schází energie, spojité Cantemerle je vlastně fajn, jen prostě štíhlejší, a tak mi tu asi nejvíc zábavy přinesl moderní La Tour Carnet, který mě nechává chladným v teplejších ročnících.

Margaux

Margaux v podstatě kopíruje kvalitu jednotlivých Chateaux tak, jak jsme léta zvyklí. Jediným otazníkem je tu pro mě Giscours, které na mě působilo až unyle. Ovocnost, spojitost a jemnost tu je, ale působí jako „unavená tanečnice sedící na židli“. Ale možná je to jen chyba těch dvou lahví, co jsem tu chutnal. Jinak, jako snad každý rok, je tu elegantní, komplexní a vyvážený Brane-Cantenac (foto 3a), úchvatné (a pro mě nejvíc pozitivní překvapení) Rauzan-Ségla (foto 3b), jemný a krásný d’Issan, výborný Malescot a zábavní Lascombes, Kirwan, LabégorceMarquis d’Alesme Becker. Překvapení v podobě bílého vína mě čekalo u du Tertre. Jejich červené pak nabídlo zajímavý balanc ovoce a lehce zelených tónů, které přidaly vínu na komplexnosti.

Saint Julien

Saint Julien letos představil dokonce svou jedničku Léoville Las Cases (foto 4a), nádherné a silné víno s jemnou texturou, vynikající byl také Léoville Poyferré (foto 4b) a Branaire-Ducru, které mi z jedné lahve přišlo takové utlumené, z druhé ale naopak excelovalo. Moc mě bavilo jemné a vybalancované Beychevelle, štíhlý a višňový Lagrange, i hodně štíhlá a vyvážená du Glana.

Pauillac

A přicházejí apelace s extrémně nabitými sestavami. V Pauillacu tentokrát subjektivně nejvýš řadím úžasně šťavnatý Pichon Longueville Baron (foto 5a), elegantní a hodně dlouhý Grand Puy Lacoste (foto 5b) i zatím maličko rozvrkočenější Pichon Longueville Comtesse de Lalande; a vyzdvihnout je třeba taky vyhlazený ovocný Pontet-Canet. I další představovaná vína jsou ale ukázkově šťavnatá, s báječnou pitelností a energií: nazráleji působící Clerc Milon, nebývale elegantní Pédesclaux i jemný a štíhlý d’Armailhac.

Saint Estèphe

Ze Saint-Estèphe přijela rovněž špička a potěšila mě ohromně. Hvězdy ve formě (téměř) dokonalého Montrose (foto 6a) a nádherného Calon Ségur bych přál zažít každému. A to je v záloze plnější a zatím trošku divočejší Phélan Segur.

Saint-Émilion

A výčet hvězd pokračuje. Čtyřmi králi jsou tu pro mě geniální Bélair-Monange (foto 6b), plný a harmonický Canon (foto 7a), v top formě se prezentující Pavie Macquin (foto 7b) i úžasně šťavnatý a elegantní Troplong Mondot. Moc hezký je i plnější a vyhlazený Canon La Gaffelière, na můj vkus vyšším sudem oplývající Clos de l’Oratorie a naopak nebývale štíhlý Fombraque.

Pomerol

Ve stejném rozpoložení jako v Émilionu můžeme pokračovat i v Pomerolu. První dvě místa na (pomerolské) Audienci jsou asi daná dlouhodobě: klasické a komplexní La Conseillante (foto 8a) a vynikající La Fleur Petrus (foto 8b). Znovu upozorňuji na geniální 100 % Merlot Latour à Pomerol a letos další čistý Merlot v podobě Gazin (za posledních více než 20 let teprve počtvrté čistý Merlot). V podstatě na cokoli tu sáhnete, naplňuje své standardy a mé představy: hodně šťavnatý Nénin, zemitější Beauregard, vyvážené a ovocné Petit-Village i jemné La Grave. A nakonec si znovu neodpustím složit poklonu jemnému a slanému Chantalouette, které mě dostává vůní ovoce promíseného s nádechem písku.

Závěr

„Chapeau“ pořadatelům za to, jaká Chateau a v jakém množství sem k nám do Česka dokážou přivézt. Letošní sestava je ale neskutečná. Velké díky, děláte to skvěle. Moc se těším na příští rok. Protože i podle vinařů samotných nás čeká (další) ročník století...

Autor článku: PLI

 


vineval - Potvrzení o věku
x

vineval.cz

Pokračováním potvrzuji,
že jsem starší 18 let.