Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
13. října 2022
5. a 6. října 2022 proběhla další z úžasných degustací společnosti Merlot d’Or s názvem Bordeaux Millésimes 2003 až 2018. Byla rozdělena do dvou zajímavých částí, a to horizontální, tedy porovnání řady vín v ročnících 2009 a 2003, a vertikální, kde si milovníci vína mohli vyzkoušet aktuální formu tří vín pocházejících z různých ročníků od čtyř vinařství.
Hned na začátek musím říct, že vertikální degustace mám velmi rád, protože se člověk hodně dozví o stylu vinaření a jeho projevu na víně v průběhu dobrých a složitějších ročníků, a taky kvůli vlivu ročníků na potenciál vína. Čekají nás Amiral de Beychevelle (2. víno Chateau Beychevelle) ze Saint-Julien, Alter Ego de Palmer (2. víno mého oblíbeného Chateau Palmer) z Margaux, vynikající Chateau Duhart Milon z Pauillacu a sladké Chateau Rieussec ze Sauternes.
Amiral de Beychevelle jsme ochutnali v ročních 2018, 2016 a 2014. Ročník 2018 je teplý, plný a robustní, se zvláštními medicinálními tóny, zatím nepřipravený se dělit o své poklady. 2016 (foto 1a) taky ještě potřebuje ležet, ovšem jeho elegance, spojitost a ovocnost ve fit těle jsou zábavné a slibující. Oproti tomu 2014 z chladnějšího ročníku je řidší a chladnější, ale překvapivě dobře pitelná už teď. A popravdě mě docela baví.
Alter Ego de Palmer navázal ročníkem 2014 a ukázal, že na Palmeru pracují v top kvalitě. Víno je elegantní, ovocné, kvůli ročníku jen přímější než obvykle. Tohle je super víno hned. 2012 (foto 1b) je naopak teplejší, plná, výrazně ovocná, elegantní, šťavnatá a vyvážená. A taky se dá už pít, byť tady bych určitě ještě počkal. 2008 je v projevu klasická, jemnější, nazrálejší, v těle tenčí. A začátek lahve působí živěji než její konec. Tohle bych už pil.
Duhart Milon jsme ochutnali v ročníku 2012, který je úžasně přístupný, lehce nazrálý, super na pití hned, je elegantní a plný, s velmi dlouhou perzistencí. Totéž se dá říct o 2009, která je plná, zábavná a přístupná hned, má výraznou ovocnost a citelný projev horkého ročníku. Ne tak 2010 (foto 2a), víno z vrcholného ročníku, oplývající šťavnatostí, tanickou strukturou a nepřehlédnutelnou kvalitou skrytou v potenciálu, které je aktuálně zavřené, nepřístupné a strohé. Ale... tohle je nejlepší víno na vertikální degustaci a kdo ho máte, můžete si pogratulovat.
Chateau Rieussec jsme ochutnali v ročnících 2011, 2009 a 2008. 2011 (foto 2b) je plné a pro mě asi nejzábavnější v chuťovém profilu sestávajícím z kandované pomerančové kůry a koření, ale zoufale mu chybí kyselina, tedy víno spíše pro milovníky "udělaných" kousků. Co se týče plnosti, je podobný případ i 2009. Jde více do medu a hlavně má kyselinku, která mu dává větší živost. A pak je tu 2008, oproti ostatní štíhlejší, ale o to více šťavnatá, jemnější, do akátového medu.
Oceňuji výběr ročníků, které jsou podobné, teplé a výrazné, a v tomto čase jsou schopné nabídnout vína, která už mohou být v té nejzábavnější pitelné fázi. Samozřejmě záleží na kvalitě a potenciálu konkrétního vína. A třeba se dočkáme i nějakých překvapení.
Výběr začíná přímějším a přísnějším, ale ovocným a hezky pitelným Sociando Mallet, pak je tu výrazná, animální a komplexní Glana, která je „ready to drink“ a přesto vás nenutí na ni spěchat. Moc mě baví La Croix de Beaucaillou, elegantní a vyvážené, krásně pitelné, jemné a zároveň zemité.
Přichází trojice z Margaux: sevřenější a stydlivý du Tertre, který je srovnaný, ale osobně ho vidím spíš do gastra než na nějaké užívání si u krbu; pro mě hodně rozpačitý Giscours, který je nepochopitelně tvrdý a jako jediný se zelenými tóny (2009?). Zkoušel jsem ho ze dvou lahví, ale projev byl podobný. Ročníku 2009 naopak perfektně odpovídá objemné, ovocné, lehce nazrálé, strukturované a zároveň žensky měkké Lascombes (foto 3a).
Závěr této části tvoří noblesní, komplexní, jemně texturovaný a harmonický Grand Puy Lacoste (foto 3b), se spojitým projevem tmavých plodů a skvělým podtextem sudu; plná, objemná a na můj vkus až příliš alkoholická garážovka La Gomerie a podmanivý, geniálně vyvážený a elegantní Canon La Gaffeliere (foto 4a), který bych klidně pil po zbytek večera.
„Nula trojky“ načíná perfektně pitelný, nazrálý a doslova „zvoucí“ Cambon La Pelouse, v průběhu štíhlejší, super ke steaku. Top kondicí navazuje vyvážené, harmonické a vyzrálé Poujeaux. A pak přijde silná, vlastně hodně silná trojice. Nádherné, na počátku lahvové zralosti se prezentující l’Evangile (foto 4b), perfektně strukturované, stále ovocné s jemnými animálními tóny a dlouhou perzistencí. Dalším je doslova noblesní, jemně texturované a přirozeně krásné La Conseillante (foto 5a), které ale zatím působí trošku chladně. Vlastně si svou aktuální přísností udržuje určitý odstup. Ale dejme mu prostor získat si naší důvěru a odměna bude sladká. Podobný trend odstupu si zachovává i Ducru Beaucaillou (foto 5b), které je krásné a podmanivé ve vůni, ale v chuti je sevřené. Velké, parádně postavené víno, které nutně potřebuje čas na lahvi.
Tak zase za rok. Třeba se dozvíme o dalších ročnících nebo se nám ty letos zavřené otevřou. Jinak pokud máte šanci takovou akci navštívit, rozhodně vřele doporučuji. Protože vyzkoušet si vývoj vín na vlastních receptorech nic nenahradí.
Autor článku: PLI
vineval.czPokračováním potvrzuji, že jsem starší 18 let.
