Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
19. dubna 2022
7. a 8. dubna proběhl další, v pořadí už 18. ročník výstavy mladých vín z Bordeaux, Audience Grand Cru Classé, pořádaná společností Merlot d’Or. Tentokrát se konala v Míčovně Pražského hradu a vína ročníku 2019 přijelo představit více než padesát Chateaux. A jaká byla vína? Znovu plná až nabušená jako v ročníku 2018 nebo spíš klasičtější a elegantnější?
Zjistit odpovědi na tyto otázky přišlo jako (téměř) každoročně spousta milovníků vína. A popravdě, prostor Míčovny Pražského hradu a vlastně i cesta k Míčovně samotné, stejně jako setkání se známými vinaři a lidmi, jež jsem delší dobu neviděl, mě naplnilo pocitem sounáležitosti (foto 1). Takové to „tady to znám a cítím se fajn“.
Po loňském představení ročníku 2018, ve kterém vína oplývala bohatostí a plností, je tu ročník 2019, který nabízí vína profilově trošku jiná. Ne tolik nabitá a koncentrovaná, zato šťavnatější a elegantnější. Je to trošku návrat k Bordeaux klasice. Což je za mě dobře. A jak to vypadá v jednotlivých apelacích?
Začnu od bílých, charakterizovaných vyvážeností a elegancí. Bavili mě klasicky aromatický Latour-Martillac, otevřený a slibující Malartic-Lagraviére i plný a výrazný Smith Haut Lafitte (foto 2a); nejvíc pak jemný, strukturovaný a podmanivý Pape Clément (foto 2b). Jejich červené verze jsou rovněž příjemně vyvážené, ale rozdíly vnímám jako větší. Z prvních tří je nejpůsobivější plný Smith Haut Lafitte, naopak Pape Clément zaujme spíše jemností a vycizelovaností. A pak jsou tu dvě vína, která řadím k těm úplně top na celé degustaci: mé oblíbené a znovu excelující Haut-Bailly (foto 3a) a vrcholné Les Carmes Haut Brion (foto 3b).
Vynikající (a nejen ve své kategorii) byl znovu Beaumont. Jasně, je tu spousta preciznějších a propracovanějších vín, jenže když pak dole na stránce vidíte cenovku 320 + dph... Velmi hezké bylo i Cantemerle za dvojnásobek, ale tam to se mnou zas tolik neladí.
V Margaux je u mě bodový rozptyl větší. Již (téměř) tradičně stojí na vrcholku pyramidy Brane-Cantenac (foto 4a). Hodně se mi líbil i jemnější a elegantní Giscours (foto 4b), následovaný vyhlazeným d’Issan, navoněným Kirwan a možná až trochu překvapivě skvěle vyváženou „novinkou“ Marquis d’Alesme. Řidší mi naopak přišel Lascombes i du Tertre, rozhodně víc jsem očekával i od mého kdysi oblíbeného Rauzan-Ségla, který se snad jako jediný prezentoval i zelenými tóny.
Přehlídka skvělých vín, region s vyváženou kvalitou, byť tu máme vína z jiných výkonnostních košů. Nejvíc se mi tentokrát líbilo vyvážené Lagrange (foto 5a), výrazné a komplexní Clos du Marquis, plné Léoville Poyferré a zábavné Branaire-Ducru. Ve své kategorii byla pěkná i du Glana, naopak rozhodně víc v této kategorii čekám od „roztěkaného“ Beychevelle.
V Pauillacu degustaci vládlo jediné víno: ve všech směrech vyvážené, byť trošku štíhlejší Grand Puy Lacoste (foto 5b). Skvělý byl i Pichon Longueville Baron, plný, koncentrovaný, ale má na mě o poznání nižší kyselinu, než by měl mít. Vlastně nevím proč to tak je, když se jinak celý ročník jeví vyváženě. Sice soudím z jedné lahve, ale napsat to musím. Jinak tu byl výborný Clerc Milon i hladké a elegantní Pédesclaux. Tady je to ve svých kategoriích v pořádku.
Ze Saint-Estèphe přijel dva zástupci, a oba řadím hodně vysoko. Parádní a komplexní Calon Ségur (foto 6a) patří k vrcholům letošní Audience, moc pozadu nezůstává ani plný a vyhlazený Phélan-Ségur.
Představovaná vína ze Saint-Émilionu lze v globálu považovat za velmi vydařený koncert. Asi nejvíc mě tentokrát bavil vrcholně elegantní a přitom koncentrovaný Figeac (foto 6b), v závěsu za ním pak elegantní Canon La Gaffelière (foto 7a), plný a strukturovaný Canon a vyvážený Bélair-Monange. Pěkné bylo i temné a vyhlazené Clos de l’Oratorie a moderní a výrazné Magrez Fombrague, více naopak čekám od zavřenějšího a hlavně ne dostatečně dlouhého Troplong Mondot.
V podobném (tedy výborném) duchu se nesla i řada vín z Pomerolu. Jasným vítězem je tu pro mě Boží La Fleur Petrus (foto 7b), s odstupem následují temné a hladké La Conseillante (foto 8a), hladký a zábavný Beauregard, „eukalyptový“ Gazin, švestkové Nénin, moderní La Grave a příjemné Petit-Village.
Všechna tři představovaná sladká vína jsou výborně vyvážená a kvalitativně vysoko postavená. Profilově nejblíž mám v tomto ročníku k Bastor Lamontagne, ale jak u Suduiraut, tak i Guiraud (foto 8b) odvedli špičkovou práci a jejich vína jsou výborná.
Ročník 2019 není tak plný a nabušený jako 2018. Jde do klasiky a může být charakterizován spíše jemností, elegancí, šťavnatostí a hladkými taniny. Prostě vína, která se dobře pijí a jsou přístupná v mladším stádiu, zároveň ale budou spolehlivě zrát. Kvalita je až na výjimky konzistentní na obou březích, stejně jako u bílých a sladkých vín.
A co mě bavilo nejvíc? Vzhledem k vyrovnanosti vyjmenuji jen ty opravdové vrcholy: La Fleur Petrus, Figeac, Les Carmes Haut Brion, Haut-Bailly, Brane-Cantenac, Grand Puy Lacoste a Calon Ségur. Plus z bílých Pape-Clément. Tak zase za rok... :-)
Autor článku: PLI
vineval.czPokračováním potvrzuji, že jsem starší 18 let.
