26. dubna 2021

Stapleton-Springer: O rok starší PN 2017 a aktuální 2018

Moc jsem si přál porovnat vedle sebe „Čtvrtě“ a Roučí v ročnících 17, 18 a 19, ale 19 ještě údajně není připravená a tak z toho nakonec vznikla trochu jiná degustace. Je spíš o nazrávání vín ročníku 2017 a stavu 2018. I tak je to zajímavé téma. Má své kladné i záporné postavy, nějaký (subjektivní) závěr a hlavně zajímavý příběh. A o to vlastně v životě jde, ne?

Vína ročníku 2017 jsem popisoval vloni, takže se na ně teď odkážu a popíšu jen případné rozdíly. Ta, které jsem v testu neměl, popíšu samozřejmě komplet. A ponechám si možnost poskládat pořadí podle vlastního úsudku, byť to z prvního posouzení nemusí vypadat logicky. Ale když ochutnáte, logické to bude. Vlastně to vyplyne i z popisu vín.

Pinot Noir má samozřejmě svá stádia zrání, která jsou ale mnohem turbulentnější než třeba Bordeaux. A tak je jeho projev proměnlivý nejen v rámci ročních a víceletých cyklů, ale jeho „forma“ se zlepšuje a zase upadá i v průběhu roku. A osobně mám pocit, že některá vína se po klesající vlně svezla i tady...

Jak nazrávají vína z ročníku 2017 z mladších keřů?

Craig R. Stapleton, „Haltýřky“ Pinot Noir, 2017 (foto 1a)
Parametry a projev vína je velmi podobný loňskému popisu a mám z toho radost. Víno je samozřejmě trochu nazrálejší, ve vůni se více objevuje vápenatost, která opticky snižuje ovocnost, a trochu víc cítím alkohol. V každém případě jede víno po očekávané trase.

Benjamin F. Stapleton, „Ben’s Reserve“ Pinot Noir, 2017 (foto 1b)
Loni jsem měl v testu 2016, takže tentokrát kompletně… Vůně je poměrně plná a středně intenzívní, docela srovnaná, ovšem dřevo má vrch nad ovocem (třešně, višně, peckovina, citrusová linka). Chuť navazuje. Víno je velmi dobře postavené, hodně šťavnaté, srovnané, kvůli vyššímu sudu s tvrdším projevem, v těle plnější, s vyššími vyzrálými taniny (část ze sudu), a delší perzistencí. Říkám to pokaždé; na mě má prostě Benova Reserva toho sudu moc.

Tomáš Springer, Pinot Noir „Terasy“, 2017 (foto 2a)
Vůně je poměrně plná a středně intenzívní, s dávkou těkavek, jinak docela srovnaná, ovocná (višně, jablka), s citelným a vlastně trochu odděleným sudem. Chuť (bohužel) navazuje. Víno je dobře postavené, šťavnaté, v těle střední, s prázdnějším projevem (málo ovoce) a dominující kyselinou, se středními až vyššími taniny, a střední perzistencí. Tak tohle je pro mě hodně rozpačité a chtěl bych ochutnat další lahev. Od 2017 bych čekal podstatně kompaktnější projev a vlastně mě zarážejí i ty těkavky.

Jak se jeví 2018?

Jaroslav Springer, Pinot Noir „Záhřebenské“, 2018 (foto 2b)
Vůně je poměrně plná, svalnatá, intenzívní a srovnaná, minerálně-ovocná (višně, třešně), s tóny slaměnek a sudu na pozadí, postupně s vyloupanými slunečnicovými semínky. Chuť přesně navazuje. Víno je velmi dobře postavené, šťavnaté (vysoká kyselina), až na vystupující alkohol srovnané, v těle plnější až plné, se středními až vyššími taniny a delší perzistencí. Zpětně rozhodně nejmohutnější z degustovaných osmnáctek, kyselina nedominuje tolik jako u dalších osmnáctek, ovoce je citelné v celém průběhu, ale zase má vystupující alkohol. Přesto je za mě z osmnáctek nejschůdnější.

Tomáš Springer, Pinot Noir „Čtvrtě“, 2018 (foto 3a)
Vůně je hodně plná, poměrně intenzívní, s tóny slunečnicových semínek a „navlhlého kartónu“, minerálně-ovocná (třešně, višně), s tóny sudu na pozadí. Chuť navazuje, přidávají se poměrně výrazné citrusy. Víno je velmi dobře postavené, hodně šťavnaté (vysoká vystupující kyselina), působí nesourodě, v těle je plnější, se středními taniny, a střední až delší perzistencí. Zklamání. Dominující kyselina a nižší tanin v obecně teplém ročníku jsou mi záhadou.

Jaroslav Springer, Pinot Noir „Roučí“, 2018 (foto 3b)
Vůně je plná, intenzívní a srovnaná, ale s podobnými (nepříjemnými) tóny jako „Čtvrtě“, jinak minerálně-ovocná (třešně, citrusová linka), se sudem na pozadí. Chuť navazuje, přidávají se výrazné citrusy. Víno je velmi dobře postavené, hodně šťavnaté (dominující kyselina), se středním až plnějším tělem, středními až mírně vyššími taniny, a delší perzistencí. Hmm, lepší než předešlé, ale „komplexu osmnáctek“ bohužel podléhá taky.

A jak nazrávají vína z ročníku 2017 ze starých keřů?

Tomáš Springer, Pinot Noir „Čtvrtě“, 2017 (foto 4a)
Víno je velmi podobné jako loni, není zřejmý skoro žádný posun, což ukazuje na zajímavý potenciál. Moc hezké víno a dobrá zpráva pro šťastné majitele.

Jaroslav Springer, Pinot Noir „Roučí“, 2017 (foto 4b)
Roučí je mé hodně oblíbené Jarovo víno a mám radost, že pro něj platí totéž, co pro předešlé. Za ten rok se příliš nevyvinulo, a je to parádní víno s potenciálem zrání. Kdo máte, nechte zrát.

Závěr

Musím říct, že tentokrát jsem dost na rozpacích. Sedmnáctky, kromě Teras, kde dominuje kyselina, jsou v pohodě, a nazrávají bez potíží. Hlavně teda Čtvrtě a Roučí, ta mě baví moc. A pak jsou tu osmnáctky, obecně teplý ročník, které se za mě nepovedly. Působí přehřátě, chybí jim tanin a přitom disponují tak nepřirozeně vysokou kyselinou, až to drtí sklovinu. Nehodlám se pouštět do spekulací, a tak jen... Držte se sedmnáctek.

Autor článku: PLI