19. října 2020

Feinburgunder Smaragd 1995: Chardonnay z Wachau

Když se řekně Wachau, většina lidí si asi představí Riesling nebo Veltlín. Pravdou je, že se tu může pěstovat (a taky pěstuje) mnohem více odrůd, byť podle apelačního zákona na Ried (single vinici) patří jen dvě výše zmíněné. Někteří vinaři vám ale občas představí i top vína z jiných odrůd. A mě při nedávné návštěvě Wachau oslovil právě Feinburgunder...

Proč? Chardonnay mám jako odrůdu dost v oblibě, samozřejmě hlavně z Burgundska. Jedním dechem ale dodávám, že pro mě mezi top producenty Chardonnay patří také Rakousko.

Chcete příklad? Obecně asi Morrillon ze Štýrska s pro mě vrcholným komplexně-minerálním Ziereggem od Weingut Tement, velmi plným a vyzrálým barikovým Chardonnay Select od Weingut Wieninger z Vídeňska a vlastně i zmiňované Wachau, odkud mi před pár lety kamarádi přivezli úchvatně nazrálý Feinburgunder Smaragd od Pragera.

Abych ale neuhnul od těch bílých odrůd, které lze ve Wachau nalézt. Kromě již zmíněných Rieslingu, Veltlínu a Chardonnay je to třeba Pinot Blanc, Pinot Gris, Neuburk, Sauvignon Blanc, Muškát nebo Tramín. A povolena jsou i červená (Pinot Noir, Vavřinecké a Zweigelt).

Dnes to ale bude o Feinburgunderu, tedy Chardonany od dvou špičkových vinařství. Alzinger a Franz Hirtzberger. Obě patří do místní špičky a třeba pro mě je tu Franz Hirtzberger tím úplně nejlepším. Obě vína jsou v nejvyšší kategorii Smaragd a v nadprůměrném ročníku 1995 (RP 90).

Očekávání? Velká. :-)

Alzinger, „Loibner“ Feinburgunder Smaragd, 1995 (foto 1)
Vůně je krásně nazrálá, plnější a intenzívnější, zvláštně jemná a vyvážená, minerálně-ovocná (ananas, citrusy, aloe, mango), s tóny vanilky, medu, akátových květů a podtextem ušlechtilého dřeva. Chuť navazuje, jen jde více do citrusů. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté (vysoká kyselina), harmonické a komplexní, s elegantním průběhem a vynikající pitelností, chuťově bohaté, v těle plnější až plné, s jemnou texturou a dlouhou perzistencí. Elegantní dáma ve vynikající kondici, zábavná, s obrovským rozsahem a stále I potenciálem dalšího zrání.

Franz Hirtzberger, „Schlossgarten“ Feinburgunder Smaragd, 1995 (foto 2)
Barva je zlatavě-jantarová, a ve slunečním svitu vypadá úchvatně (foto 3). Vůně je podmanivá, nazrálá, poměrně plná a intenzívní, spojitá a vyvážená, minerálně-ovocná (mandarinky, ananas, citrusy, žlutý meloun a dýňový kompot), s dotekem medu a mintu a podtrextem vanilky a ušlechtilého dřeva. Chuť dokonale navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je úžasně šťavnaté (vysoká kyselina), harmonické, v těle plné, s geniální texturou a velmi dlouhou perzistencí. Víno na vrcholu, se všemi aspekty v úžasné harmonii. Nádherný elegantní kousek.

Závěr

Co mě na obou vínech baví možná nejvíc, je jejich neskutečná kondice a tím i potenciál dalšího vývoje. Tomu vlastně odpovídá i stav korků (foto 4). Zatímco Hirtzberger je na vrcholu sil, a ještě pár let s nimi určitě vystačí, Alzinger díky své výraznější kyselině má na to jít ještě i nahoru. Takže dnes mě baví víc Hirtzberger, ale za pár let... Kdoví.

V každém případě je s Feinburgunderem třeba počítat. Je to jiný styl než (etalonové) Burgundsko, ale pořád je to Chardonnay. Špičkové Chardonnay. Stejně jako výše zmiňovaný Morillon ze Štýrska.

Třeba se mi to někdy podaří poskládat v lahvové zralosti i s top Burgundskem a udělám to veřejně naslepo. A i když to možná každý poznáte, budete muset přemýšlet nad samotným vínem, než ho zařadíte. A o to jde. Protože pak pro sebe můžete zažít větší překvapení, než byste si byli ochotni připustit.

Autor článku: PLI