Schloss Johannisberg a Rieslingy ze sedmdesátek

Kdo někdy ochutnal nazrálý německý Riesling, už nikdy nevynechá příležitost tuhle zkušenost zopakovat. A už vůbec ne v případě, kdy se jedná o vinařství Schloss Johannisberg z Rheingau, navíc s víny ze 70. let. Vysoká kyselina ve spojení se zbytkovým cukrem a úchvatnou nazrálostí vás totálně pohltí, ikdyž cukr ve víně nemusíte. Dojezd dochuti je totiž suchý...

Už při pohledu na lahve (foto 1) se člověku vybaví staré časy. Kudrlinky v písmu, kresba a výrazné barvy, které samozřejmě mají svůj význam: červená kapsule „Rotlack“ je určena pro vína Kabinett, zelená „Grünlack“ pro Spätlese a růžová „Rosalack“ pro Auslese. Množství zbytkového cukru těchto kategorií asi není třeba vysvětlovat; kdyžtak je najdete kdekoli na webu.

A ročníky? 1979 podle Roberta Parkera průměrných 86 bodů, 1975 ale vynikajících 95 bodů a 1971 dokonce neuvěřitelných 98 bodů. 1972 chybí, asi dost horší ročník, ikdyž podle stavu a kvality vína bych ani neřekl. Než se ale pustíme do degustace, je třeba vína otevřít. A to je často docela loterie.

O původu a skladování toho moc nevím, ovšem už seškrabání kapsulí je dost šichta. A korky? Rozhodně se jim chce v duchu gravitace víc dovnitř než ven. Drží vždy jen na kousku a tak je to i za pomoci klasické vývrtky či planžetového otvíráku dost nerovný souboj. Korek nezřídka připomíná spíš zpuchřelý molitan. To, že jeho části spadnou do vína, moc esteticky nevypadá, ale na kvalitu to vliv nemá. Jen má jeho struktura kvůli vyšší propustnosti vzduchu výrazný vliv na jeho barvu. Schválně koukněte na foto 5b, kde nemá daleko do Coca-Coly. Ale pojďme od začátku...

Schloss Johannisberg, Riesling kabinett, halbtrocken, 1979 (foto 2a)
Barva je jantarová a v paprscích slunce vypadá nádherně (foto 2b). Vůně je plná a intenzívní, vyzrálá a nasládlá, postavená na tropických plodech (mandarinky, ananas, kandovaná pomerančová kůra), s tóny medu a badyánu. Chuť navazuje, přidává se šťáva z bílého grepu. Víno je velmi dobře postavené, hodně šťavnaté (vysoká kyselina, zpočátku až vystupující, postupně se harmonizuje), nasládlé, ve výborné kondici, se středním až plnějším tělem a delší perzistencí končící dosucha. Super začátek, po nalití potřebuje ve skleničce čas na harmonizaci.

Schloss Johannisberg, Riesling „Rotlack“ kabinett, 1972 (foto 3a)
Vůně je plná a intenzívní, podmanivá, spojitá a komplexní směsice kandované pomerančové kůry, citrónového čaje, medu a sušených bylin. Chuť dokonale navazuje, jen jde více do čajů. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté (kyselina vyšší až vysoká), harmonické a spojité, lehce nasládlé, v těle střední až mírně plnější a má delší až dlouhou perzistenci (opět dosucha, končí na čajíchg a pomerančové kůře). Harmoničtější a tím také zábavnější než předešlé.

Schloss Johannisberg, Riesling „Rotlack“ kabinett, 1975 (foto 3b)
Vůně je plná a intenzívní, vyzrálá, postavená na kandované pomerančové kůře, pampeliškovém medu a bylinkách. Super kondice. Chuť navazuje, přidávají se bílé grepy, které projev hodně oživí. Víno je velmi dobře postavené, slinosbíhavě šťavnaté (vysoká kyselina), harmonické spojení kyselinky a cukru, v těle plnější, spojité a elegantní, s delší perzistencí opět končící dosucha. Citelně vyšší cukr oproti kabinetům, ale zatím rozhodně najharmoničtější kousek.

Schloss Johannisberg, Riesling „Grünlack“ Spätlese, 1979 (foto 4a)
Vůně je nazrálá, plná a poměrně intenzívní, připomíná citónový čaj s medem. Chuť dokonale navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté (s vysokou kyselinou, která je trochu „vyosená od těla“), jinak srovnané, s báječně zakomponovanou sladkostí, plným tělem a delší až dlouhou perzistencí (už tradičně dosucha a do čajů). Dostat z lahve korek je zkouškou trpělivosti, a když se podíváte pozorněji, korek je schopen se rozlomit i 2 mm od konce (foto 4b), takže hymna hraje až po kompletním vytažení.

Schloss Johannisberg, Riesling „Rosalack“ Auslese, 1971 (foto 5a)
Barva je temná a připomíná od rána nalitou Coca-Colu (foto 5b). Vůně je vyzrálá, plnější a poměrně intenzívní, nejpřesněji ji lze vystihnout představou ledového citrónového čaje Lipton, s citelným medem. Chuť dokonale navazuje. Víno je velmi dobře postavené, šťavnaté (vyšší až vysoká kyselina), sladké, harmonické (super match cukru, hořčinky, kyselinky i slanosti), v těle plné, s delší až dlouhou perzistencí. Je rozhodně za vrcholem, ale je neskonale zábavné a harmonické, byť má blíž spíš k čaji než vínu. I tak super zkušenost a zážitek.

Závěr

Když to shrnu lidově, Riesling je trochu jako šváb. Přežije (skoro) vše a pořád funguje bezvadně. Aby ne, s jeho aromatikou, vysokou kyselinou a v tomto případě i zbytkovým cukrem má z bílých odrůd největší potenciál zrání.

Co mě ale fascinuje, je jeho životnost i v případě propustnosti korků. Barva i úroveň hladiny od koupě hned na první pohled odrazuje, ale stav vína je v totální harmonii. Skoro 50letá vína jdou v barvě od jantaru po Coca-Colu, chuťově do kandované pomerančové kůry a čaje, ve struktuře, šťavnatosti i délce dochuti jsou až „nepřirozeně“ přirozené.

A které bych pro sebe vybral z těch degustovaných? Popravdě všechna. Vedle sebe. Kdo by taky tahal třeba červenou (Rotlack) z duhy, že?

Autor článku: PLI