Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
Máte rádi alsaské Gewurtztraminery? Popravdě, na mě jsou až příliš sladké. Ale když nazrají, jejich úžasná komplexita ve spojení s jídly vyvažujícími sladkost tvoří hodně zajímavé a často nečekané kombinace. A přidá-li se k tomu možnost porovnat víno špičkového výrobce ve špatném ročníku a naopak slušného výrobce ve špičkovém ročníku, má zvědavost narůstá.
Na stole stojí dvě lahve: Wolfberger, Gewurtztraminer „Hengst“ Grand Cru, 2001 a Domaine Weinbach, Gewurtztraminer „Cuvée Théo“, AOC, 1991 (foto 1). První v parádním ročníku (RP 91) slibujícím velké zážitky, druhý v hodně špatném (RP 78), po těch letech téměř odsuzujícím víno k doživotnímu zachování na výstavce. Jenže... kolik takových vyvrácených „předpokladů“ už jsem (nejen s vínem) v životě zažil.
Ale hezky od začátku. Když člověk tahá korek z takové lahve, je připravený na cokoli. Já mrknul na korek (foto 2) a ani se mi k němu nechtělo přičichnout. Tak jsem si raději přivoněl přímo k lahvi. Korkovou vadu nemá, ale voní jak navláté houby s troškou ovoce na pozadí. V první fázi nic lákavého. Ale pak nastává poměrně rychlý obrat...
Wolfberger, Gewutrztraminer „Hengst“ Grand Cru, 2001 (foto 3a)Vůně je plnější a docela intenzívní, spojitá a srovnaná, ovocná (tropické plody, liči, mandarinky) s jemnou mineralitou a tóny bylinek, rozinek a medu. Chuť navazuje, přidává se kompotová ananasová šťáva a grepy. Víno je velmi dobře postavené, svěží (střední kyselina), lehce nazrálé, sladší, ale chuťově vyvážené; srovnané, v těle plnější, s delší až dlouhou perzistencí a jemnou osvěžující hořčinkou v dochuti. I přes sladkost se dobře pije a má zajímavý rozsah v kombinaci s jídlem.
Domaine Weinbach, Gewurtztraminer „Cuvée Théo“, AOC, 1991 (foto 3b)Vůně je podmanivá, vtahující až závislostní, plná a intenzívnější, nazrálá, vyvážená a elegantní, kulatá, ovocná (liči, mango a další tropické plody, meruňkový džem a postupně mandarinkový kompot v plechovce), s nádechem žampiónů, medu, bylinek a lehkým podtextem minerality. Chuť dokonale navazuje. Víno je velmi dobře postavené, šťavnaté (vyšší kyselina), vyzrálé a úžasně harmonické, až neskutečně pitelné, v těle plnější, s delší až dlouhou perzistencí. Úžasné, komplexní, sladké, a na GW s nadstandardní kyselinou.
Sushi s mangem nebo smaženou krevetou (foto 4)Obě vína jsou s mangem super, chutě se spojují a vytvářejí obohacující chuťové vjemy. Sushi se smaženou krevetou ustojí jen Weinbach, a je to překvapivě hodně zajímavá kombinace. Wolfbergera tempura přebije.
Thajské WON TON knedlíčky s krevetami, chilli olej a soya sauce (foto 5)Obě vína výborně fungují se sójovou omáčkou. Spojení sladkosti a slanosti funguje skvěle. S chilli olejem je to složitější. Vína zpočátku olej válcují, pak zase chilli je. Hmm. S chilli olejem určitě ne.
Krevety s omáčkou z červeného kari, kokosovým mlékem a koriandrem (foto 6)Tady hodně záleží na poměru červeného kari a kokosového mléka. Wolfberger byl chvíli fajn, ale ve druhé části chuti ho pálivost kari smázla. Sladkost a nazrálost Weinbachu fungovala mnohem lépe, přesto v dochuti získávalo prim kari až příliš. Tady by se hodila trochu snížit koncentrace…
Sýry (foto 7)Munster: Totální match. Úžasný proplétací tanec chutí u obou vín. Doporučuji!Epoisses: Obě vína fungují výborně, harmonie na jedničku. Jen Wolfbergeru v dochuti chybí sladkost, která by vyvážila hořčinu z okrajů Eppoises. Weinbach na pohodu.Bleu d'Auvergne: Wolfberger na něj nedosáhne vůbec, Weinbach částečně. Tento sýr vyžaduje ještě něco sladšího a plnějšího (třeba Sauternes či Barsac). Tahle kombinace byla hodně na zkoušku (původně vybraný sýr nebyl k dispozici) a prostě nevyšla.
A jaký je ten ten váš?
Autor článku: PLI
