Jak dlouho umí vyzrávat Barolo a Barbaresco?

Barolo a Barbaresco. Bratr a sestra nebo aspoň blízcí příbuzní z italské oblasti Piemont. Podobnost nezapřou, minimálně v tom mladším věku. Obě stojí na odrůdě Nebbiolo, obě mají v občance kategorizaci DOCG. Když ale dospějí, jejich cesty i podoba se začínají rozcházet víc a víc. Proč? Co za tím stojí? A kdy přicházejí do stádia, kdy kolem sebe šíří nejvíc světla?

Hlavní rozdíly Barola a Barbaresca

Historie
  • Oblast Barolo je známá od roku 1850, Barbaresco začíná „až“ v roce 1894.
  • Dříve to bylo úplně jiné víno; ovocné a sladké (něco jako Ruby Porto).
  • Všeobecný úpadek vinaření kvůli Phylloxeře, později chabá kvalita vín během druhé světové války.
  • Následně vznikla současná podoba Barola. Barbaresco pozdvihl Angelo Gaja a také Produttori del Barbaresco (1958).

Podloží a podnebí
V Barbaresco jsou půdy bohatší na nutrienty a je tam trochu teplejší, sušší a mírnější klima. Proto jsou místní vína ovocnější, dříve vyzrávají a mají nižší taniny (hlavně ve střední chuti) než v Barolu.

Jiná apelační pravidla
  • Barolo smí na trh až po 3 letech (2 na sudech + rok v lahvi), Riserva po 5.
  • Barbaresco po 2 letech (1 + 1), Riserva po 4.

Tak se jdem mrknout na ten potenciál...

Špičkový ročník 1964

Minuto, Barbaresco Riserva Speciale, DOC, 1964 (foto 2a)
Vůně je hodně nazrálá, spojitá, plnější, intenzívní a vyvážená, stále minerálně-ovocná (domácí šťáva z červených plodů, jeřabiny, citrusová linka), s tóny spadaného listí, čaje, sudu a dotekem medu. Chuť navazuje, přidává se peckovina. Víno je velmi dobře postavené, hodně šťavnaté (v podstatě stojí na kyselině), v těle střední (s až atrofovaným svalstvem), se středními vyzrálými ovocnými taniny, vyšším alkoholem a delší perzistencí. Vůně fajn, chuť „na výletě“. Víno za vrcholem. Bez překvapení, ale s „experience“.

Giacomo Borgogno, Barolo, Riserva, DOC, 1964 (foto 2b)
Vůně je elegantní, nazrálá, vyvážená, intenzívní a plnější směsice růží, čaje, třešňového kompotu, citrusů, minerální slanosti a podtextem sudu. Chuť dokonale navazuje, působí malinko nasládleji. Víno má pevnou a přesnou strukturu, krásnou šťavnatost (s výborně integrovanou vysokou kyselinou), je harmonické, v těle plnější, s vysokými vyzrálými ovocnými taniny, stále skvělou pitelností a dlouhou perzistencí. Tak tudy stále vede cesta. Čistá a poučná. 1964! Super ročník!

Špatný ročník 1991 nebo spíš jen mistr G. Mascarello

Giuseppe Mascarello, Barolo „Monprivato“, DOCG, 1991 (foto 3a)
Vůně je přirozená, klasická, elegantí a vyvážená, zároveň hodně zemitá a železitá, naopak stále minerálně-ovocná (zpočátku černý rybíz, postupně černé třešně a višně), s tóny růží, čaje, šípků a s decentním podtextem sudu. Chuť navazuje, ovocnost ale rychle mizí a zůstává primárně železitost a sklepní (pa)chutě. Víno má pevnou a přesnou strukturu, vysokou příjemnou kyselinu, střední až mírně plnější tělo, výrazné až dominující (ne úplně dozrálé) taniny, ve střední části chuti schází ovocnost, perzistence je delší. Víno ze špatného ročníku od špičkového, tradičně orientovaného vinaře. Možná jsem ho měl otevřít dříve, protože se ve sklenici zlepšuje. I přes tu přísnost super zkušenost. Na druhou stranu za ty peníze bych uměl sehnat lístky i na zábavnější divadlo.

Ročník 1990

Produttori del Barbaresco, Barbarewsco „Rabaja“ Riserva, DOCG, 1990 (foto 3b)
Vůně je zpočátku trochu zavřená, středně intenzívní, plnější a svěží, minerálně-ovocná (třešně, višně, černý rybíz, jemná citrusová linka), s perfektně dávkovaným sudem. Chuť navazuje, přidává se tmavá čokoláda a jemná zemitost. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté (vysoká kyselina), harmonické a elegantní, v super kondici, v těle plnější, s vysokými vyzrálými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí. Nádherný exemplář aktuálně působící poněkud přísněji, stále s potenciálem zrání.

Aldo Conterno, Barolo „Cicala“, DOCG, 1990 (foto 4a)
Vůně je noblesní, poměrně plná, intenzívní, hladká, vyvážená a komplexní, minerálně-ovocná (třešně, višně, peckovina, jemná citrusová linka), s tóny růží, náznakem sladkosti a podtextem dubové dřeva. Chuť dokonale navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je nádherně šťavnaté a komplexní, v projevu krémové a elegantní, s plnější tělem, vysokými vyzrálými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí. Velké víno... a za mě vítěz večera.

Ročník 1997

Gaja, Barbaresco, DOCG, 1997 (foto 4b)
Vůně je elegantní, moderní, nabušená a zároveň plná a intenzívní, minerálně-ovocná (třešně, ostružiny, citrusová linka), s tóny vanilky a ušlechtilého dřeva. Chuť dokonale navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, harmonické, v moderním, možná až vyšpičkovaném stylu, má plnější tělo, vysoké vyzrálé hladké ovocné taniny, dlouhou perzistenci a velký potenciál zrání. Nádherné Barbaresco od velkého mistra, které chcete pít hned, ikdyž je ještě potřeba čekat.

Aldo Conterno, Barolo „Colonnello“, DOCG, 1997 (foto 4a)
Velká očekávání byla bohužel na závěr zmařena oxidací, asi netěsný korek. O víně nemá smysl psát. Velká smůla.

Závěr

Už jen postavit tuhle degustaci byl docela oříšek. Barolo a Barbaresco ve stejném ročníku starší 20te let. Byla tu špičková vína ve špičkových ročnících. Teda až na 91 od G. Mascarella, což je ale jiný, neméně zajímavý příběh. Chtěl bych ho ochutnat 40leté ve vynikajícím ročníku. Aby se ukázalo celé spektrum krásy klasické vinifkace.

Už poněkolikáté se mi potvrzuje, že Nebbiolo má vedle Cabernetu největší potenciál zrání (z modrých odrůd). V Barolu špičkové ročníky 1961, 1964, 1967 jsou stále připravené dát svou vrcholnou porci zábavy. Pro Barolo tedy beru za dosažitelný potenciál hranici 50ti plus let. Tedy u vín od špičkového vinaře a ve výborném ročníku.

Barbaresco 1990 bylo velké a pozitivní překvapení. Výtečná poloha a asi nejlepší vinařské družstvo na světě prostě explodovalo. 30 let a po cílové rovince ani vidu ani slechu. Pak tedy 35 až 40 let bude určitě dosažitelných. Takže nakonec (hodně zjednodušeně) 10let potenciálu navíc pro Barolo ve srovnání s Barbarescem?

A pak je tu Barbaresco od Gaji a Cicala od Aldo Conterno. Kategorie samy pro sebe. Chceš je pít a víš, že musíš čekat. A raději neznat cenu...

Autor článku: PLI