Málo známý bílý poklad Jihozápadní Francie

Není mým zvykem psát článek kvůli jednomu vínu, ale tohle je přesně příležitost jako stvořená pro výjimku. Apelace Pacherenc du Vic-Bilh v Jihozápadní Francii je totiž určena hlavně sladkým vínům a tak si člověk v tom šíleně vypadajícím a ještě hůře čitelném názvu slovíčka „Sec“ (suchý) ani nevšimne. A to je dost škoda, protože když se to povede a nechá nazrát...

Pacherenc du Vic-Bilh (v místním dialektu volně přeloženo „keře v řádku ze starých kopců“) je název apelace, která je určena bílým vínům v regionu Madiran, pod nějž naopak spadají pouze vína červená. Má rozlohu cca 250 ha a pěstují se tu lokální odrůdy Petit Courbu, Gros Manseng, Petit Manseng (ve výsledném víně musejí být obsaženy minimálně 60 %, maximálně pak 80 % z jedné odrůdy), Arrufiac a také Sauvignon Blanc (max. 10 %).

Dvě třetiny úrody dávají vína sladká (resp. polosladká), třetina pak vína suchá neboli francouzsky „Sec“. Horká léta a slunečné podzimy jsou pro vysoušené hrozny (passerillé) ideální, hlinito-vápenaté a místy i písčité podloží zase dává vyšší šťavnatost a minerální slanost, což se hodí jak pro sladká, tak pro suchá vína, která nikdy nemají více než 3g/l cukru) a která disponují podmanivě živým projevem.

Na sladká vína moc nejsem, ale ta místní suchá mě opravdu baví. Zvlášť když se nechají nazrát, podrží je kyselina a ještě dostanou výchovu od tak věhlasného vinařství, jako je Château Montus (Alain Brumont).

Château Montus, Pacherenc du Vic-Bilh Sec, AOC, 1999 (foto 1)
Cuvée z 80 % Petit Courbu a 20 % Gros Manseng, zrálo cca 12 měsíců v 600litrových dubových sudech.

Víno je už od barvy nazrálé a v paprscích slunce vypadá jako leštěný jantar (foto 2). Chuť je také nazrálá, elegantní a podmanivá, opulentní, intenzívní a zároveň svěží a vyvážená, minerálně-ovocná (přezrálé mirabelky, kandovaná mandarinková kůra, tropické plody) s tóny medu, oříšků a bylinek a taky dotekem mintu, vanilky a ušlechtilého dřeva. Chuť navazuje, přidává se kompotovaná mandarinková šťáva. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je úchvatně šťavnaté, spojité a komplexní, v dokonalé kondici a harmonii všech složek, má nevídanou pitelnost (podobně jako nazrálé ryzlinky z Mosely), plné tělo, hladký projev a dlouhou perzistenci s jemnou osvěžující grepovou hořčinkou v dochuti.

Aby ze sebe ukázalo to nejlepší, vyžaduje vyšší teplotu (klidně až 18 stupňů). A s čím jsem si ho užil? S krevetami na česneku a chilli v rizotu s rukolou popsypaném parmezánem. Prostě mana nebeská.

Závěr

Jsem dalek toho tvrdit, že takto působí každé víno z tohoto regionu, i kdybyste ho nakrásně nechali 20 let zrát ve sklepě. Mimochodem, mrkněte na ten korek (foto 3). Ale jsem přesvědčen, že pokud sáhnete po takto nazrálém Pacherenc du Vic-Bilh Sec v umírněném ročníku od špičkového producenta, dostanete porci nebývale královské zábavy. Zrovna tak jako já.

Autor článku: PLI