Audience Grand Cru Classé Bordeaux 2020

13. a 14. února proběhl další, v pořadí už 16. ročník výstavy mladých vín z Bordeaux, Audience Grand Cru Classé, pořádaná společností Merlot d’Or. Tentokrát se konala v Jízdárně Pražského hradu a vína ročníku 2017 představilo více než 50 chateaux. Po dvou silných ročnících si návštěvníci přišli na vlastních receptorech vyzkoušet, jak je to s víny ročníku 2017.

Po dvou vynikajících ročnících 2015 a 2016 se čekalo, zda příroda nabídne další „velký“ ročník nebo si naopak vybere daně za svou blahosklonnost. Odpověď na tuto otázku znovu přitáhla obrovský počet zájemců (foto 1), kteří určitě nebyli zklamaní. Ale jak to někdy bývá, za finálním výsledkem stojí nemalé úsilí a skryté příběhy, o kterých se mnohdy tolik neví.

Ročník 2017

Jaké příběhy? V tomto případě o těch daních. :-) Příroda si je v roce 2017 vzala už z kraje sezóny. Dubnové mrazy vytřídily úrodu ještě předtím, než se na ni začalo myslet. Některá vinařství byla postižena minimálně (hlavně ta u řeky), jiná (převážně na pravém břehu) až existenciálně (více než 80 % úrody v nenávratnu). A to ještě nebylo vše. Letní krupobití zanechalo na úrodě rovněž zřetelnou stopu. Vína je tedy v ročníku 2017 podstatně méně než jindy (říká se, že o 40 až 50 %). To není úplně dobrá zpráva.

A jak je to s kvalitou? Počasí v dalším průběhu ročníku nabídla vína harmonická, šťavnatá, aromatická a ovocná, a zároveň méně plná a hlavně méně tanická. To může být pro milovníky Bordeaux dobrá zpráva, protože dostanou vína na kratší trať a budou mít co pít, až se jejich „patnáctky“ a „šestnáctky“ budou ve sklepě dopékat. Tak se pojďme podívat, jak jsou na tom konkrétní vína v jednotlivých apelacích.

Pessac-Léognan

Začnu od bílých, která byla typická a fajn, byť s menší finesou než v předešlých dvou letech. Bavilo mě aromatické Latour-Martillac, přísnější Malartic-Lagraviére i plnější Smith Haut Lafitte, od jejich červených verzí by se mi líbila trochu větší plnost, kterou nabízí jen Smith Haut Lafitte. A další červená? Moc se mi líbilo elegantní a vyvážené Les Carmes Haut Brion (to u mě v Pessacu vyhrálo), i neobvykle jemné verze Pape Clément a Haut-Bailly.

Haut-Médoc

Znovu excelentní práci předvedli vinaři z Beaumont. Tohle víno mě nepřestává udivovat. A když se podíváte na jeho cenovku... Velmi solidní bylo i Cantemerle, a p hříchu pro mě možná zábavnější než loni. Obě samozřejmě trochu řidší než obvykle, ale pořád nabízejí svou porci dobré zábavy a navíc s výhledem minimálního čekání.

Saint Julien

První z regionů s opravdu hodně povedenými víny. Z nich nejvíce vyčnívá vyvážené a poměrně plné Léoville Poyferré (foto 2a), elegantní a komplexní Branaire Ducru (foto 2b) a „úplně jiné“ Clos du Marquis (foto 3a). To vůbec není tak ovocné jako všechna ostatní vína, přesto je komplexní a přirozené. Naslepo bych ho do 2017 ani neposlal. Velmi dobře se prezentuje také temný a docela nařezaný Beychevelle a naopak jemnější, vyvážené a kořenité Lagrange. Tady se zdá být v pořádku všechno.

Margaux

V Margaux je naopak kvalitativní rozptyl značný a při koupi je potřeba být buď znalý nebo obezřetný. V té světlem ozářené části spektra vín dominuje hladký a kulatý Brane-Cantenac (foto 3b) a možná trochu překvapivě i plnější a vyvážený Kirwan (foto 4a). Své body si s přehledem uhrávají jemný a noblesní Durfort-Vivens, vyvážený, ovocný a „pij mě hned“ d’Issan, i hodně jemný a méně nápadný Giscours, rozpaky ve mně vyvolává Lascombes, které je sice plné, ale působí jako ovocná koule bez finesy. V té stinnější části pak stojí také ne úplně dozrálý du Tertre a „vysušující“ Ferriere.

Pauillac

Tak tady je svět rozhodně v pořádku a tón mu udávají na tento ročník projevem výjimečný a výborně strukturovaný Pichon Longueville Baron (foto 4b) s nepřehlédnutelnými tóny kávy a koření; a úchvatný, elegantní a každoročně přesvědčivý Grand Puy Lacoste (foto 5a). K nim za sebe na pomyslnou „bednu“ přidávám elegantní a dlouhý Pédesclaux (foto 5b). Za zmínku určitě stojí také ovocné a vyvážené Haut Bages Libéral i trochu přísnější Clerc Milon.

Saint Estèphe

Ze Saint-Estèphe tentokrát přijel jediný zástupce, hélan Ségur. Pěkný, čistý a živý, dělat si na jeho ochutnání představu o ročníku v této apelaci by ale bylo hodně drzé.

Saint-Émilion

Pravý břeh tentokrát představil vinařství hodně a rovnou říkám, že na co tu člověk sáhl, bylo potěšením. Nade všemi ovšem ční silná trojice: trošku štíhlejší a komplexní Troplong Mondot (foto 6a), nestandardně jemný a elegantní Figeac (foto 6b), a trošku zavřený a plnější Belair Monange. Své si uhráli také moderní a hřejivý Magrez Fombrague, trochu utlumený Canon La Gaffelière, plnější a hodně šťavnaté Clos de l’Oratorie i ovocně hladké Fombrague.

Pomerol

Pokud jsem byl obecně nadšený v Émilionu, Pomerol exceloval úplně. Nabídl totiž (pro mě) dva vrcholy letošní Audience: výrazem odlišné a přitom geniálně spojité a přístupné La Fleur Petrus (foto 7a) a La Conseillante (foto 7b). Ani další vystavovatelé nezůstali příliš pozadu a nestandardně přístupný Gazin, vícerozměrný Beauregard se 40 % vyzrálého Cabernetu Franc, vyvážený Nenin i lehčí a trochu zemité Petit-Village patří k tomu lepšímu, co se tu dalo ochutnat. Vlastně chci zmínit ještě jedno vinařství, Clos de Boüard. Z důvodu mrazu přišli o veškeré hrozny Cabernetu Sauvignon i Franc, a tak je ročník 2017 postavený jen na Merlotu, což je celkem výjimka, kterou stojí za to vyzkoušet, včetně jejich druhého vína Dame de Boüard za hodně příznivou cenu.

Sauternes

Sladká vína mají tentokrát vyšší obsah cukru, jsou plná a profilově zábavná, ale jedním dechem dodávám, že zejména u špičkových Suduiraut a Guiraud bych vyšší kyselinku uvítal i ocenil. Tou naopak oplývá šťavnatý, ale zase méně plný Bastor Lamontagne, který je mi teď svou pitelností asi nejblíž.

Závěr

To, co spojuje vína ročníku 2017, je živost, ovocnost, nižší taniny a dřívější přístupnost. Zatímco na levém břehu je diverzita kvality větší (dle Audience hlavně v Margaux, ale dost pravděpodobně to bude platit pro celý Haut-Médoc), spolehnout se můžete na osvědčené koně. Naopak vína z pravého břehu jsou vesměs špičková (podotýkám, že vína na této degusatci patří k tomu nej, co tyto apelace nabízejí a že vína ze satelitů se mohou tvářit o dost jinak).

A co mě tu bavilo nejvíc? Tím, že jsou vína hodně přístupná v podstatě hned, je seznam trochu delší. Do mé TOP 10 patří: La Fleur Petrus, La Conseillante, Pichon Baron, Figeac, Troplong Mondot, Grand Puy Lacoste, Leoville Poyferré, Brane-Cantenac, Belair Monange a Les Carmes Haut Brion. Uff. Tak zase za rok. :-)

Autor článku: PLI