Vosne-Romanée: Elegance a síla (nejen) Grand Cru poloh

Apelace Vosne-Romanée je v Côte d’Or tou stylově nejrozmanitější. Francouzský historik Gaston Roupnel o ní napsal: “Burgundsko nenabízí nic lepšího, než tento malý kousek půdy, který sdružuje veškerý jeho šarm najednou.“ S tímto výrokem nelze nesouhlasit, neboť tu člověk narazí na vína jemná jako pohlazení vánku i složitá jako plán londýnského metra.

Apelace Vosne-Romanée (foto 1) se rozkládá na cca 152 ha a spadá sem osm Grand Cru pozemků, z toho šest u vesnice Vosne-Romanée: Romanée-Conti, Romanés-Saint-Vivant, La Romanée, La Tâche, La Grand Rue a Richebourg a dvě u sousední vesnice Flagey-Échezeaux: Échezeaux a Grands-Échezeaux. A nezapomeňme ani na 14 špičkových Premier Cru.

Terroir

Půdní složení vychází z vápenatých půd smísených se ztvrdlou hlínou a jíly. Je velmi rozmanité, stejně jako sklony a aspekty různých vinic. To, co dělá některá vína těžko dostupnými v ranných fázích vývoje a co jim jedním dechem dává obrovský potenciál zrání, je obsah železa v půdě. Naprosto typickými představiteli tohoto tvrdšího stylu je třeba Richebourg (nebo Pommard v Côte de Beaune).

Ale pojďme se podívat na jednotlivá vína. Porovnáme různé kousky z různých poloh v různém stavu nazrálosti. Minimálně podle seznamu se dotkneme hodně velkých věcí (foto 2).

Nicolas Potel, Vosne-Romanée 1er Cru „Les Suchots“, 2000 (foto 3a)
Parcela Les Suchots je tak trochu „utopená“ mezi Grand Crus Romanée St. Vivant a Clos St. Denis a Nicolas Potel je výborný negociant, který kdysi dělal i na La Pousse d’Or (Volnay 1er Cru).

Víno je lehce nazrálé, jemné, elegantní a feminní, minerálně-ovocné (třešňový a jahodový kompot), s dotekem mintu, sudu a podzimního listí ve vůni, chuť jde více do ovocna. Velmi dobře postavené, krásně šťavnaté, spíše řidší, ale s typickou finesou, ve výborné kondici, se středním tělem, středními až vyššími vyzrálými taniny a delší perzistencí. Ideální na pití teď, díky své jemnosti spíše pro zkušené milovníky Burgund.

Bruno Clavelier, Vosne-Romanée 1er Cru „Les Beaumonts“, 1989 (foto 3b)
Bruno je tradicionalista s až chorobným citem pro detail. V podstatě “bydlí na vinici” a potkat jej je stejně obtížné jako sehnat jeho vína.

Vůně je plnější, výrazná, vyvážená a podmanivá, minerálně-ovocná (třešně, citrusová linka), se spoustou animálních tónů, lehkou spáleností, dotekem vanilky a ušlechtilého dřeva. Chuť navazuje, působí hodně mladě. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté a poměrně výrazné, s jemnou texturou, plnějším tělem, výraznými vyzrálými ovocnými taniny a delší perzistencí se zemitě-ovocným závěrem. Parádní kousek, kterému stále chybí ujít kousek cesty na vrchol.

Marquis de Jouennes, Confrerie des Chevaliers du Tastevin, Échezeaux Grand Cru, 1966 (foto 4a)
Víno vyrobené pravděpodobně pro Confrerie des Chevaliers du Tastevin, což je “Bratrství rytířů poháru” pro ochutnávky vín v Burgundsku, založené v roce 1934. Myslel jsem, že to nebude stát za chvalozpěvy, ale chyba lávky. Navíc ročník 1966 byl výborný.

Vůně příjemná, nazrálá, vyvážená a elegantní, s tóny čaje, spadaného podzimního listí a podhoubí, stále s ovocným podtextem (citrusová šťava, třešně, jahody), s dotekem kávy a sudu. Chuť dokonale navazuje, přidává se zemitost. Víno je výborně strukturované, příkladně šťavnaté, jemné, elegantní a harmonické, má střední tělo, střední vyzrálé ovocné taniny a delší až dlouhou perzistenci. Nádherná ukázka, jak dokáže Pinot noir z Burgundska nazrát. Stále drží ovocnost a pít jej je zážítek a zároveň životní lekce.

C. Clerget, Échezeaux Grand Cru, 2001 (foto 4b)
Vinařství vlastní 6 ha, z toho 1,1 ha na Échezeaux. Ročník 2001 nebyl příliš oceněný, ale z vlastní zkušenosti mi vždy přinesl až nečekané pozitivní překvapení.

Vůně je plnější, hutnější, konzistentní a vyvážená, lehce nazrálá, minerálně-ovocná (směs lesního ovoce), s výraznějším podílem sudu. Chuť dokonale navazuje, přidává se lehká hořčinka a zemitost. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté a vyvážené, koncentrované, má výrazné a ne úplně vyzrálé taniny, plnější tělo a delší perzistenci. Tady, popravdě, elegance trochu schází a na své si přijde spíše ten, kdo má rád Pinot, který „zvoní“. Já bych volil víno s vyšší elegancí.

Charles Noëllat, Romanée Saint Vivant Grand Cru, 1982 (foto 5)
Charles Noëllat patřil do kategorie těch největších jmen v Burgundksu, tedy mezi pojmy vinařského světa, jako Henri Jayer, Lalou-Bize Leroy a DRC. Jeho bývalou vinici na Romanée Saint Vivant od roku 1985 spravuje J. J. Confuron.

Vůně představuje vrcholnou eleganci vyzrálého burgundského Pinotu Noir: komplexní směsici tónů čaje, medu, kompotové šťavy z červených plodů a citrusů, s dotekem sudu. Chuť dokonale navazuje, přidává se růžové pomelo. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je úžasně šťavnaté, komplexní a harmonické, podmanivě elegantní, má citelné vyzrálé ovocné taniny, střední až plnější tělo a dlouhou perzistenci. Tohle je víno, se kterým chce člověk strávit celý večer sám. Vypráví příběhy, které nechcete, aby skončily. Moudrost a elegance. Za mě přes vysoké body u Richebourgů víno večera.

D. Mugneret, Richebourg Grand Cru, 1993 (foto 6a)
Mugneret vlastní 6 ha, Richebourg měl v pronájmu od Liger-Belair do roku 2001. Ročník 1993 výborný.

Vůně je plná, poměrně intenzívní, elegantní, zábavná a vyvážená, minerálně-ovocná (černé třešně), s podmanivými tóny střelného prachu a ušlechtilého dřeva. Chuť navazuje, přidávají se citrusy na pozadí. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je parádně šťavnaté a dokonale harmonické, koncentrované a zároveň s nedbalou finesou, má vyšší hladké vyzrálé ovocné taniny, plnější tělo a dlouhou perzistenci. Ano, ano, ano. Takto si představuju velké víno ve své počínající vyzrálosti, sebevědomé síle a zároveň pokoře. Wow.

Anne Gros, Richebourg Grand Cru, 1999 (foto 6b)
Ženská vinařská hvězda (nejen) Burgundska, milá žena a budoucí legenda. Vlastní 15 ha vinic, kvalitativně 3* za 3. Ročník 1999 je absolutně top. Z tohoto vína jsem měl trochu obavy, protože jeho vrchol visí tak v roce 2040. Hmm.

Vůně mladá, tzv. v rozpuku, rozpustile elegantní s jasnou vizí budoucí dámy s modrou krví. Začíná bylinkami a bazalkou, později jde intenzivně do minerální ovocnosti směsi červených plodů (ještě později s příměsí ostružin) s citrusovou linkou, se syrovým podtextem kvalitního dubového dřeva. Chuť dokonale navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté a zatím zavřené, s nevídaným potenciálem zrání, v rámci svého věku komplexní a vyvážené, má citelné vyzrálé ovocné taniny, plnější tělo a dlouhou perzistenci. Velké víno s nálepkou: „Čekat, čekat, čekat.“ I tak setkání s legendou. Krása.

Obvykle píšu něco závěrem. Dnes ne. Protože ta „perzistence“ stále nekončí a není důvod ji „nechat odvát“...

Autor článku: PLI