Bulharsko: Mavrud a co dál?

Kdysi dávno, když měl ještě veletrh Víno & Destiláty renomé seriozní akce, jsem se po nekonečné debatě s člověkem u jednoho stánku s bulharskými víny konečně dostal k majiteli, který zakrátko pochopil, o co mi jde. Zpod pultu vytáhl 20letou lahev Mavrudu, kterou byl ochoten prodat, a následně k ní přidal ještě lahev 15letou. Obě vína mi (nám) vyrazila dech.

Popravdě, má tehdejší zkušenost s bulharskými víny byla lemována takovým množstvím „nezdarů“ v podobě vylitých lahví, že jen vnitřní touha po nalezení pravdy, jak to vlastně s bulharskými víny je, mě vedla do dalšího dobrodružství. Vyprávění některých „zasvěcenců“ totiž působila jako pohádky z bílých nocí a příběhy o dovozu bulharských vín na britský královský dvůr jako nová řada X-files.

Ony dvě lahve ale způsobily, že jsem pochopil. Ve skupině s Tomášem Domincem a dalšími „francouzky“ vzdělanými vínomilci jsme nestačili lapat po dechu, souhlasně přikyvovat a zároveň za běhu přehazovat neuronová spojení v našich mozcích.

Od té doby jsem na podobné bulharské víno nenarazil. Měl jsem některá z Cabernetu nebo Merlotu určená pro zmiňovaný královský dvůr. Pěkná, některá nadstandardní, ale žádné výjimečné. Jen na pozadí mi pořád zní slovo Mavrud. A tak jsem byl zvědavý, co může přinést jedna klubová degustace bulharských modelů (foto 1)...

Damyanica, Merlot, Bio, 2017 (foto 2a)
Od vůně příliš čisté a zároveň parfémově navoněné, ovocné (směs plodů, více červených), fialky. Chuť navazuje, jen více do tmavých plodů. Dobře postavené, šťavnaté, snaha o moderní pojetí, ale za mě nepříjemně podbízivé, v projevu nepřirozené, se středním tělem, vyššími ovocně-zemitými taniny, hořčinkou, lehce vyšším alkoholem a střední perzistencí. Takto si dobré víno určitě nepředstavuju.

Damyanica, Syrah Merlot Rezerva, Bio, 2017 (foto 2b)
Příjemná ovocná vůně s dotekem koření, stále příliš líbivá. Trochu přijatelnější než ten předešlý Merlot, bohužel „zážitkově“ končí ve střední části chuti a zbytek je jako přes kopírák s předešlým.

Zagreus, „St. Dimitar“ Cabernet & Mavrud, 2017 (foto 3a)
Od vůně intenzívnější, středně plné a srovnané, ovocné (třešně, višně, ostružiny) s dotekem sudu. Chuť navazuje, přidává se hořčinka a zemitost. Víno je velmi dobře postavené a šťavnaté, má střední tělo, vysoké ovocně-zemité taniny a střední perzistenci. Průběh chuti je bohužel hodně rozpačitý. Ovocnost prudce klesá zhruba v jedné třetině chuti a dále pokračuje jen hořčina z třapin. Takto také ne.

Zagreus, „St. Dimitar“ Mavrud, 2017 (foto 3b)
Od vůně poměrně intenzívní, středně plné až plnější, vyvážené, minerálně-ovocné (třešňový kompot, švestky), s tóny slaměnek, kůže a sudu. Víno je velmi dobře postavené, krásně šťavnaté, harmonické a dobře pitelné, má střední tělo, výrazné ovocně-zemité taniny a delší perzistenci. Takhle by to šlo.

Katarzyna Estate, „Mezzek“ Mavrud, 2018 (foto 4a)
Vůně je elegantní, hladká, vyvážená, poměrně intenzívní a plnější, minerálně-ovocná (třešně, višně, maliny), s dotekem vanilky a sudu. Chuť dokonale navazuje. Víno je velmi dobře postavené, úžasně šťavnaté, přes svou mladost srovnané a zábavné, v těle střední až plnější, s vyššími vyzrálými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí. Ano. Super jemný a vyhlazený kousek. Beru.

Buteo, Cabernet Sauvignon, 2015 (foto 4b)
Na vůni zajímavé nazrálé tóny, během chvíle se ale změní a víno je nutné vyřadit kvůli oxidáze. Škoda.

Rumelia, Mavrud Reserve, 2015 (foto 5a)
Vůně je elegantní, spojitá a nazrálá, lehce nasládlá a vyvážená, novosvětská a primárně ovocná (směs přezrálých borůvek, černého rybízu a ostružin), s tóny kávy, kokosu, vanilky a mléčného karamelu. Chuť navazuje, přidává se jemná citrusová linka. Víno je velmi dobře postavené, šťavnaté a vyvážené, v těle plné a bohaté, s výraznými vyzrálými ovocnými taniny a delší až dlouhou perzistencí. 30 měsíců v americkém dubu je na mě moc, ale většina lidí byla spokojena. V každém případě velmi dobré víno.

Todoroff, Gallery Mavrud, 2016 (foto 5b)
Vůně je podmanivá a krémová, poměrně intenzívní, plnější a vyvážená, minerálně-ovocná (směs třešní, jahod a malin), s dotekem vanilky a sudu. Chuť dokonale navazuje, primární je jahodová marmeláda s vanilkou. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je úžasně šťavnaté a geniálně vybalancované, v projevu modernější, chuťově bohaté, s jemnou texturou, plnějším tělem, s výraznými hladkými ovocnými taniny a velmi dlouhou perzistencí. Tak takhle by to šlo. Víno, u kterého by mě bavilo pít celou lahev.

St. Nicola, Merlot „Xtaz“, 2000 (foto 6)
Vůně je hodně nazrálá a docela noblesní, vyvážená a poměrně intenzívní, střední až plnější, s tóny minerální slanosti, šípkového čaje, zpočátku i švestek, koření, slaměnek a sudu. V chuti vše navazuje. Vínoé je velmi dobře postavené, šťavnaté a harmonické, se stále citelnými vyššími vyzrálými taniny a delší perzistencí. Bohužel hodně rychle padá a stává se nezáživným. Víno za vrcholem, v 7 lidech by se dalo (tak 15 minut) užít i dnes.

Závěr

V globálu to byla degustace spíš pracovní než hodná užívání si. Ovšem s přihlédnutím k faktu, že nejdražší víno (Rumelia a Xtaz) stálo 6 stovek, Todoroff asi 350 a zbytek byl v rozmezí 130 až 250 Kč, tak... našel jsem tu 3 vína, která bych klidně pil. Nic, budu pátrat dál a třeba jednou ten zdroj super archivních Mavrudů přece jen najdu. Nakonec je to jedna z nejstarších odrůd vůbec a už vím, že umí fungovat.

Autor článku: PLI