Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
20. září 2018
V úterý 18. září se v prostorách restaurace Per Te v Praze na Vinohradech konal již pátý ročník Galadegustace Alifea Wine. K ochutnání byla asi stovka vín z Francie, Itálie, Německa, Rakouska, Česka, Španělska, Anglie, Arménie, Spojených států, Chile, Argentiny, Austrálie a Nového Zélandu, a své oblíbené víno tu tak mohl najít opravdu každý.
Přátelské atmosféře akce určitě napomohly zajímavé prostory restaurace Per Te (foto 1), která se specializuje na pokrmy středomořské kuchyně. Ty byly k dispozici take návštěvníkům této akce a tak si každý mohl vyzkoušet i párování s oblíbeným vínem.
Já jsem se od začátku natolik zabral do vín a povídání, že jsem na raut dorazil až úplně na konci a spoustu dobrot prostě propásl. Zato k vínům mám informací dost, a soustředil se hlavně na novinky v portfoliu Alifea. Nejprve ale musím pochválit jednoduchý a přehledný degustační list a řazení vín na stolcích, díky čemuž člověk hned najde to, co hledá, milou obsluhu i sklo Riedel z gastro řady.
Pro mě asi „nejnabitější“ stanoviště. Zpočátku tu bylo málo lidí, takže pohoda. Doporučuji určitě anglický sekt Bloomsbury 2014 od Ridgeview, zaujaly mě novinky v repertoáru Alifea v podobě dvou zajímavých chardonnay Viré-Clessé od André Bonhomme v ročníku 2016, a za mě nejlepší dvě bílá na degustaci: přísné a úžasně minerální Chassagne-Montrachet Vieilles Vignes 2016 od Domaine Jouard Francois & Fils (foto 2a) a jemné, elegantní a rafinované Puligny-Montrachet 2013 od Domaine Jean-Louis Chavy (foto 2b).
Z červených opět nezklamalo typické a přirozené Rully „Les Chauchoux“ 2015 od Domaine Bellville, hodně pobavilo feminní a podmanivé Vosne-Romanée „Les Chalandins“ 2015 (foto 3a) od Cacheux Jacques & Fils a taky Domaine Gros-Tollot, Les Combettes 2014 (foto 3b), což je odrůda Marselan (kříženec odrůd Cabernet Sauvignon a Grenache) v podání jedné z nejlepších současných vinařek Burgundska Anne Gros.
Italskou část portfolia Alifea Wine znám velmi dobře, tentokrát tu ale byla spousta novinek. Popravdě, vína Tenuta Casate ani Peter Zemmer se do mého vkusu úplně netrefila, a tak bílým opět dominovala Vernaccia di San Gimignano 2016 od Capella St. Andrea a krásně pitelné Gavi 2017 od La Smilla.
V červených mě opět oslovila klasika: Chianti Classico od Castellare di Castellina mě moc baví i přes citelně slabší ročník 2014, báječné je ve své kategorii Terre di Leone, Valpolicella Classico „Il Re Pazo“ 2014 (foto 4a), i stálice Nebbiolo 2016 od Parusso a Barolo 2012 od Mauro Molino. A novinky? Líbí se mi moderní styl Piancornello prezentovaný na Rosso di Montalcino 2015 a Brunello di Montalcino 2012, naopak styl Tenuta Casate a La Smilla je pro mě příliš komerční (všeho je v nich tak nějak moc).
Už ta směsice zemí, z nichž pocházela vína na tomto stolku, dává tušit, že rozdílných projevů a stylů vín si tu lidi užili dosyta. Z novinek mě zaujaly bubliny (Cava) od Lacrima Baccus Brut v bílé i růžové variantě za velmi příznivou cenu, i ty plnější a serióznější od Max Xarot; dále moderně pojatá červená Bodegas Borsao, Berola 2015 i šťavnaté Alto Moncayo, Veraton 2015 s nepřehlédnutelnou ambaláží (foto 4b), obě z regionu Campo de Borja. A zmínit musím už krásně nazrálý Pinot Noir 2013 od Vavasour z Nového Zélandu.
V bílých žádné novinky nebyly, a tak vyzdvihnu jen Cockfighter´s Ghost, Chardonnay "Reserve" 2010 (foto 5a), které mě baví i přes ten dost vysoký sud, a mé oblíbené Zorah, Voskí 2015 (foto 5b), což je cuvée odrůd Voskèak a Garandmak pocházející z vinice 1400 metrů nad mořem v Arménii.
Poměrně silná skupina vín, z níž mě nejvíc pobavil krásně pitelný Paul Stierschneider, Riesling Smaragd "Rothenberg" 2015 (foto 6a) a také další dva Rieslingy z Německa od Weingut Hoffranzen, Riesling Spätlese trocken 2013 a Peter Lauer, Riesling Fass 16 z ročníku 2014.
A pak tu byla ještě dvě příjemná překvapení v podobě Tectonia Sauvignon 2013 od Bodega Volcanes de Chile (je zajímavé, jak vulkanické podloží přidá Sauvignonu takovou slanou kouřovost) a archetypální Reserva Cabernet Sauvignon 2016 od stejného vinařství.
K tomuto stolku jsem dorazil až jako k poslednímu a připravil se tak o možnost ochutnat Champagne od Warise Huberta, což trochu zamrzí. Jinak tu byla bílá vína, která jsou v repertoáru Alifea už dlouho, takže jsem šel spíš po novinkách v červených, kde mě v Bordeaux sekci asi nejvíc oslovilo Chateau de Malleret, Margaux AOC, 2013 (foto 6a), které je stylově typickým představitelem apelace (i v tomhle nepřívětivém ročníku). Za zmínku stojí i Chateau Saint Pierre de Corbain, Saint-Estephe AOC, 2015, které je za mě na apelaci St. Estephe až příliš přístupné, což ale naopak mnozí z konzumentů ocení.
U jediného zástupce z Moravy mám jen strohé poznámky, ale líbil se mi sekt (Ryzlink vlašský + Ryzlink rýnský), suchá Rulanda šedá 2011 a Bílá slípka (cuvée 70 % Chardonnay a 30 % Rulanda šedá).
Bylo toho moc. Úplně jsem záviděl lidem, jak jen tak popíjejí, zkoušejí kombinace s jídlem a dobře se baví. Asi to taky budu muset někdy vyzkoušet namísto toho, abych tu nachutnal a vyplival většinu vzorků. Tak třeba příště... :-)
Autor článku: PLI
vineval.czPokračováním potvrzuji, že jsem starší 18 let.
