Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
20. února 2018
15. a 16. února proběhl v prostorách Rothmayerova sálu Pražského hradu již 14. ročník výstavy vín z Bordeaux, Audience Grand Cru Classé, pořádané společností Merlot d’Or. Svá vína z ročníku 2015 opět představilo více než 40 různých vinařství. A přestože mi tu některá châteaux dost chyběla, je třeba hned na úvod říct, že příroda byla v roce 2015 opravdu štědrá…
Po loňském „zmrtvýchvstání“ po ročnících 2011 až (po pekelný) 2013 přišel pro Bordeaux čas žní… Vyzrálá vína z obou břehů, obecně výborná kvalita. Vína z „nižších“ výkonnostních košů už takto v mládí velmi přístupná, špičky s příjemným potenciálem zrání. Co ale všechna vína (až na pár výjimek) na Audienci spojovalo, je jejch, nebojím se to slovo použít, „řídkost“. Jakoby skončil čas Parkerovských mastodontů a do popředí se znovu dostávala klasická elegance.
A tady se dostáváme k tomu, co milovníci vína očekávají; a zda jsou připraveni akceptovat změnu. Jak se jim budou po nabušených vínech z let 2009 a 2010, jejichž pokračovatelem se ročník 2015 zdá být, jevit vína značně štíhlejší? Rozhodně nemám ambici hrát si na proroka, ale za sebe říkám, že dokud je víno vyrovnané a harmonické, je mi to bližší. Byť jsem se na této akci setkal spíše s rozpaky…
I obecně výborný ročník 2015 měl jako správný „film“ své zápletky. Tou první bylo poměrně dlouhé období sucha na jaře a začátkem léta. O přístupu k vodě rozhodovalo půdní složení a stáří keřů, tedy propustnost půdy (štěrky, hlína, vápenec) a hloubka kořenového systému.
Druhou zápletku představoval poměrně vydatný déšť a ochlazení v polovině září, který však „schytal“ hlavně Médoc a Saint-Estèphe. Vedlejší Pauillac už tolik zasažen nebyl, Saint-Julien, Margaux a vlastně celý pravý břeh si rovněž užívali teplejšího počasí s minimem srážek. A co to přineslo? Podíváme se na to u konkrétních vín letošní Audience (foto 1), o kterou byl hodně velký zájem (foto 2).
Začnu na levém břehu (a podle řazení vín v Rothmayerově sálu). Líbila se mi všechna tři bílá, byť Malartic-Lagraviére mi přišlo s vyšší hořčinkou a možná až moc „vyčištěné“. Latour-Martillac je báječně fresh a Smith Haut Lafitte má eleganci a překvapivě umírněný projev sudu. Z červených se mi (už pravidelně) líbil Smith Haut Lafitte, který má krásný ovocný profil a o použití sudu bych napsal totéž, co o jeho bílém bráchovi. Chuťovým profilem mě hodně bavilo Haut-Bailly, a nevadí mi ani jeho „řidší“ průběh. V podobné kvalitě je také Pape Clément.
Můj oblíbený Beaumont pro mě bývá malým etalonem ročníku a potvrdil, že sem rozhodně patří, přestože do kategorie Grand Cru nespadá. Vyzrálý a klasický, což je pro mě známkou dobré práce, ikdyž taky trošku řidší. V rámci ceny je to vynikající nákup. Velmi dobře na tom je rovněž Cantemerle.
Vína z Margaux působí v závislosti na kvalitativním postavení châteaux vyrovnaně. I přes stále „omílanou“ řídkost se mi tu nejvíc líbí Giscours a Durfort-Vivens (foto 3a), těsně následované plnějším Brane-Cantenac. Moc hezký je i (na můj vkus příliš kávový) d’Issan a aromatický du Tertre. Víc bych vlastně čekal jen od Lascombes, protože u něj už pro mě ta štíhlost hraničí s podvýživou.
Subjektivně ještě lépe se mi jeví Saint Julien. Vyzdvihnout chci elegantní Branaire Ducru (foto 3b), asi nejplnější Léoville Poyferré a vyzrálý Beychevelle. Naopak zklamáním je pro mě opět Lagrange, u nějž jsou asi jako u jediného vína degustace cítit nedozrálé tóny. A taky absence Leoville-Barton, na nějž jsem se dost těšil. :-(
Nejvyváženější ze všech apelací mi v projevu přijdou vína z Pauillacu. Nejvíce mě svou noblesou oslovili Grand-Puy-Lacoste (foto 4a) a geniální, byť zatím trochu „stydlivý“ Pichon Longueville Baron (foto 4b). Parádně udělaný je také Clerc Milon a velmi dobře Haut Bages Libéral.
Ze Saint Estèphe přijel jediný zástupce, vinařství Phélan-Ségur. Víno je slušné, ale působí řidčeji a možná i trochu chladněji. Důvodem jediného zástupce může být výše zmiňovaná nepříjemnost v podobě dešťů v kritický čas…
Pojďme na pravý břeh, kde se vše jeví jako pohádka. Saint-Émilionu dominují modernější a skvěle vyvážený Canon La Gaffelière (foto 5a), plný, hladký a ovocem nabitý Troplong Mondot (foto 5b), a hlavně Figeac (foto 6a), který mě tu uhranul asi nejvíc, byť se zatím představuje dost reduktivně. Sílu, strukturu a potenciál má ale úžasný, což je dáno také hodně vyzrálým cabernetovým profilem (43 % Cabernet, 28 % Franc a 23 % Merlot). Vůbec mě naopak nebaví La Fleur de Boüard, který si za mě vysloužil Černého Petra letošní Audience.
Podobně se jeví také Pomerol, z nějž vyniká La Conseillante (foto 6b), který letos poprvé dělala nová technoložka Marielle Cazaux, skvělý je Gazin, pěkné, ikdyž trochu řidší a přísnější Petit Village, a trochu vysušující Beauregard. Zmínit chci ještě Chantalouette, které je sice z nižšího výkonnostního koše, ale které mě oslovuje jemností a slaností danou pískovým podložím. A skvěle se pije…
Sladká vína jsou tentokrát komplexnější. Velmi hezké je Clos Haut Peyraguey, elegancí, plností a vyvážeností mě hodně baví Suduirant, naopak větší plnost bych očekával od Guiraud.
Co mě zaujalo nejvíce? Na pomyslnou „bednu“ bych postavil Figeac, Pichon Longueville Baron a La Conseillante, ovšem těch, kteří by si tam zasloužili stát také, je tentokrát docela zástup.
Ročník 2015 v Bordeaux vnímám jako vynikající, ikdyž ne tak plný jako 2009, ani tak komplexní jako 2010. Vína mají vyzrálé taniny, jsou ovocná a vyvážená, jen trochu řidší. Přemýšlím nad tím, je-li to jen projevem ročníku nebo tak trochu návratem k osvědčené Bordeaux klasice, která byla několik let vystavena touze po plnosti a extraktivnosti „amerických“ úst.
Uvidíme. Ročník 2016 by měl být údajně opět „velký“. Jsem zvědavý, jaký význam bude mít za rok toto slovo pro mě… :-)
Autor článku: PLI
vineval.czPokračováním potvrzuji, že jsem starší 18 let.
