2. června 2016

2016: Praha pije víno!

V pátek 27. a sobotu 28. května proběhl na Novoměstské radnici v Praze již třetí ročník festivalu autentických vín s názvem Praha pije víno! Tato akce je v mém diáři vždy vyznačena hodně dopředu, protože ji nejen v organizaci považuji za absolutní špičku u nás. Jak si tedy v mých očích vedla v nových prostorách, když předešlé ročníky nastavily laťku tak vysoko?

Přesouvat jakoukoli akci ze „zaběhlých“ prostor nebývá jednoduché, zvláště pak tehdy, jedná-li se o tak úchvatné prostory, jaké nabízí Trojský zámek. To místo mi přišlo úplně ideální. Jenže krásná karoserie skvělé auto nedělá. A možná i to bylo důvodem, proč se organizátoři rozhodli (?) vydat jinou cestou…

Novoměstská radnice

Umístěním je Novoměstská radnice pro většinu návštěvníků určitě „dostupnější“, osobně jsem byl ale zvědavý, jak se tam všechni ti vystavovatelé vejdou. Odpověď? Bez problémů. Mezi naturálními víny ani lidmi to nepředstavovalo žádný problém.

Vstup na akci byl z Vodičkovy ulice přes nádvoří s občerstvením (foto 1). Člověk si mohl dát v průběhu festivalu něco k snědku, třeba burger nebo klobásu v podání Krystal Mozaika Bistro nebo něco zdravějšího u stánku Chorvatské ryby, zmrzlinu od Angelato, pivo od Matušky, kávu od Café Lounge nebo čaj od Tea Mountain.

Ve spodním podlaží byla menší část expozic (foto 2) a nádherný sál, v němž proběhl Masterclass o Champagne. Ten jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít, což se ale později ukázalo jako trochu kontraproduktivní…

Hlavní síla vystavovatelů byla soustředěna do hlavního sálu druhého patra (foto 3), kde se nacházel také (dost narvaný :-) salónek se Champagne, kavárna a ochutnávka sýrů. Ale popořádku…

Champagne MasterClass

Seminář s podtitulem „Happy day in Champagne“ zaujal místo v nádherném Konšelském salonku. Vedla jej Caroline Brun (foto 4), která je oficiální Champagne Ambassadorkou IWC a zároveň také vinařkou (Ay, Champagne) a certifikovanou saké sommelierkou. Její přístup k vínu, schopnost přenášet náladu a zároveň držet „diváckou“ pozornost pro mě byla hodně inspirativní.

Mluvila o silných stránkách jednotlivých odrůd, jejich příspěvcích ve finálním víně, o umění kupáže a jejich téměř nekonečných možnostech v Champagne. Postupně představila následující vína včetně jejich významných rysů a filozofií vinařství:

  • Tarlant, „Zero“ Brut Nature (foto 5a)
  • Charles Dufour, Blanc de Noirs, Extra Brut (foto 5b)
  • Ulysse Collin, „Les Taillons“ Blanc de Noirs, Extra Brut (foto 5c)
  • Augustin, „Le Feu“ Blanc de Noirs, Brut (foto 6a)
  • Fleury, „Boléro“ Blanc de Noirs, Extra Brut, 2005 (foto 6b)
  • Christophe Mignon, Pur Meunier, Extra Brut (foto 6c)
  • Vouette & Sorbée, „Blanc d’Argile” Blanc de Blancs, Brut Nature (foto 7a)
  • Larmandier-Bernier, „Longitude“ Blanc de Blancs, Extra Brut (foto 7b)
  • Jacques Selosse, “VO” Blanc de Blancs, Extra Brut (foto 7c)

Každé z vín má své charakteristické rysy, svou povahu i silné stránky, a zasloužilo by si vlastní příběh. Byl jsem doslova unešen. Náladou, prezentací, cennými informacemi i vůněmi a chutěmi. Kdo měl možnost tu být, ví. Kdo neví, má (možná) šanci příští rok. A VO od Selosse, hmm… To prostě chceš (aspoň jednou ochutnat).

Zpátky na zem

Jedinou slabší stránku tohoto semináře jsem si uvědomil okamžitě po jeho opuštění. Shora se sestupuje podstatně hůř, než se chodí nahoru. Je vážně složité vrátit se z těch nebeských výšin zpátky na zem a soustředit se. A tak jsem prošel zbylá Champagne a šel se seznámit v první řadě s vinařstvími, která jsem během druhého ročníku nenavštívil.

Co mě zaujalo

Ze spodní části se mi hodně líbil Pinot Blanc s názvem Orpheus (foto 8b) od vinařství Weingut Schmitt (foto 8a) z německé oblasti Rheinhessen. Strávilo rok na slupkách v amfoře a má sílu i eleganci. Moc hezké víno, jen by to chtělo se mu věnovat delší čas…

Ještě více mě, hlavně v důsledku silného portfolia a zábavného povídání s Frédericem Nigerem, zaujalo vinařství Domaine de l’Ecu (foto 9a). Primárně jejich bílá vína (Muscadet, Chardonnay) byla přehlídkou štědrosti přírody a umění člověka.

Výborně jsem se bavil také srovnáním několika ročníků Chardonnay u Jary Osičky a možná největší zajímavost ochutnal u Weingut Hummel (foto 9b) z maďarského regionu Villány. Portugieser „Gelassenheit“ 2012 totiž stojí skoro 60 Eur. Už jste někdy někdo pili Modrý Portugal za patnáct set?

Líbil se mi také Sauvignon Blanc 2015 od Vinařství Krásná hora a nadchnul makový olej od Slobodného vinárstva, pro který jsem se zapomněl vrátit. A nejvíc mě mrzí, že jsem minul Château Le Puy

Závěr

Tak mám nějak pocit, jakoby ten letošní rořník u mě trochu zapadnul. Jako by z něj nevystupovalo tolik zajímavostí, jako ve dvou předchozích. Nebo je to vážně jen proto, že mě tolik pohltil ten MasterClass? No, do příštího roku jsem poučený. Když seminář, tak raději až druhý den… :-)

Autor článku: PLI

 


vineval - Potvrzení o věku
x

vineval.cz

Pokračováním potvrzuji,
že jsem starší 18 let.