Cupano: Tak trochu francouzské Brunello?

Když jsem před několika lety na Festivalu vín v italském Meranu poprvé ochutnal vína z vinařství Cupano, byl jsem doslova unešen. Od té doby jsem se s nimi a hlavně jejich tvůrcem, Lionelem Cousinem, setkal několikrát. Nikdy jsem ale neměl možnost s ním jen tak sedět a povídat si o jeho filozofii, inspirované jedním z nejlepších vinařů všech dob, Henri Jayerem…

Cupano je ve světě vína poměrně novým jménem. Lionel (foto 1) říká, že měli obrovské štěstí. Koupil pozemky i s budovami (foto 2 a 3) ve chvíli, kdy na okolní půdě cca 50 let nikdo nepracoval. Ta tedy byla zrelaxovaná a hlavně nedotčená jakýmikoli chemickými prostředky. Ale víte, jak je to se „štěstím“. Má jej vždy jen ten, kdo mu jde naproti. A to Lionel udělal, přestože o tom nemluví. Od rozborů půdy, přes zkoumání klimatických podmínek, až po složení týmu špičkových odborníků, kteří mu pomáhali a pomáhají.

Přesto možná trochu štěstí měl. Dostal se totiž do skupiny nejšpičkovějších vinařů, která se scházela kolem Henriho Jayera a která se po jeho smrti schází dodnes. Přístup sem mají jen zvané špičky svého oboru; namátkou zmíním jména jako Marcel a Jean-Michel Deiss, Anselme Selosse, Leonard a Olivier Humbrecht, Stéphane Derenoncourt, Philippe Charlopin, Aubert de Villaine, Lalou Bize-Leroy nebo nedávno zesnulá Anne-Claude Leflaive.

Raketový vzestup

Poznatky z těchto setkání a samozřejmě nekonečně cenné rady samotného Henri Jayera byly základem úspěchu vinařství Cupano. Vinice byly vysázeny v roce 1997, v roce 2000 se na trhu objevil první ročník. A před dvěma lety byla tři Lionelova vína ve slepé degustaci nejlepších hodnotitelů Itálie mezi prvními sedmi víny Toskánska. Hodně solidní bilance, že? A přesto je to bez té atmosféry (foto 4 a 5) na vinařství jen (téměř) nic neříkající výsledková listina.

Vína na Cupanu

Lionel pěstuje pouze tři vína: Rosso di Montalcino, Brunello di Montalcino (v nejlepších letech dělá i Riservu) a Ombrone, což je kupáž francouzských odrůd Cabernet Sauvignon a Merlot s místním Sangiovese Grosso. Původně měly vinice (foto 6) pouhé 3 ha (plus 1 ha olivovníků), nedávno vysázeli další 3 ha. Veškerá práce na vinici (foto 7) probíhá organicky, bez použití chemických látek a výhradně ručně. Zní to téměř jako klišé, přesto jsou vína z Cupana hodně jiná a uchvátí na první přičichnutí. Po ochutnání spousty Rosso i Brunello začne člověku vrtat hlavou, cože to tady vlastně dělají jinak. A tak jsem se v úžasném prostředí jeho domu zeptal Lionela napřímo.

Co je vlastně jinak?

Lionel je bodrý Francouz, který zemi svého původu rozhodně nezapře. Stále v dobré náladě, připravený si povídat vždy, když vidí skutečný zájem. Otázky na skupinu Henriho Jayera a specifičnost jeho vín mu ale doslova rozzářila oči. A tak jsem se dozvěděl, že největší rozdíly oproti okolním Brunellům jsou dva.

Velikost vinic

Prvním je velikost vinic, které jsou dostatečně malé na to, aby z nich kdykoli dokázal dostat maximum. Podle tezí Henri Jayera to lze maximálně do rozlohy šesti hektarů. Pak lze totiž obejít vinici několikrát a za špatných podmínek odstraňovat nedokonalé hrozny nebo naopak sbírat ty perfektně dozrálé v několika fázích. Právě to bylo základem úspěchu Lionelova Brunella v ročníku 2002, kdy kvůli špatným podmínkám většina vinařů svá Brunella vůbec nepustila na trh, zatímco Lionel trpělivým odstraňováním špátných hroznů dokázal přečkat deštivé období a zbytek hroznů dozrál do dokonalé zralosti na konci října. A výsledek? Brunello 2002 z Cupana dostalo loni ve slepém hodnocení 99 bodů!

Práce se sudy

Druhým a možná ještě větším rozdílem oproti ostatním vinařům v Montalcinu je práce se sudy. V té jsou Francouzi mistry. Brunella se historicky vinifikovala ve velkých slavonských sudech (500 litrů až několik hektolitrů). Dnes je situace částečně podobná, některá vinařství však začala procentuální část vín připravovat na baricích (225 litrů).

Lionel však používá pouze bariky. Ty výrobci vyrábějí ze dřeva z různých francouzských dubových lesů (Troncais, Allier, Sylvain, Vicard, …), protože každé dřevo do vína přidává různé vůně a chutě (např. vanilku, mléčný karamel, kořenitost, atp). Vinařství obvykle vinifikují svá vína v různých sudech a následně je scelují podle požadované výsledné chuti.

Lionel také našel ideální složení sudů pro svá vína. Nechává si je připravovat přímo pro sebe tak, že každý sud je složen ze dřeva čtyř různých druhů dubových lesů. Tím dosahuje mnohem větší komplexity vlivu.

Rosso jako Brunello

O výsledku není třeba polemizovat. Ochutnejte jeho Rosso a vše vám bude jasné. S přehledm si strčí do kapsy velkou část Brunello, které jste kdy ochutnali. Jenže žádná věc není bez háčku. A ten se ukáže ve chvíli, kdy se podíváte na ceník. Rosso za cenu středně kvalitních Brunello jiných producentů, Brunello přes 100 Eur. Jenže… když srovnám kvalitu a dám ji do cenové rovnice se stejně drahými víny třeba z Bordeaux, zas tak nevyrovnané mi to nepřijde. A jsem si jist, že spoustě milovníků vína také ne.

A Lionel? Ten se jen usměje, z kuchyně přinese speciální klobásu, kterou mu připravuje kamarád řezník podle jeho přání (ty toskánské jsou na něj málo vysušené) a chleba, který mu peče jiný kamarád v 70 kilometrů vzdáleném Grossetu, protože ten toskánský se vůbec nedá jíst (mlčky souhlasím). Sbíhají se mi sliny a nalévám si další skleničku.

Dopito. Lionel nasedá na své elektrokolo a jede nám ukázat sklep…

Autor článku: PLI