Barbera z Kalifornie

Nedávno jsem dostal lahev Barbery z Amador County v Kalifornii... Barbera je druhá nejdůležitější červená odrůda v severoitalském regionu Piemonte; hned po Nebbiolu, z nějž se vyrábí Barolo a Barbaresco. Italští emigranti ji v minulosti rozvezli do různých částí světa, a právě v Kalifornii se tato odrůda stala hodně oblíbenou. Jaká je novosvětská Barbera?

Amador county leží východně od Sacramenta, k vinicím je to necelých 50 kilometrů. Přestože hlavní odrůdou je tu Zinfandel, také pěstování Barbery je úspěšné a oblíbené. Barbera je vysázena v chladnějších částech Kalifornie, které odrůdě sedí mnohem více než teplé, vyhovující třeba Cabernetu Sauvignon. Krajina je (podobně jako v Piemonte) zvlněná, podloží ale aluviální a štěrkové (v Piemontu pro Barberu spíše křída, písky a hlína).

Dokážu si představit, proč mají Američané Barberu rádi. Hlavní charakteristikou odrůdy je vysoká kyselina a nízká tříslovina, což je profil dost nezvyklý, a dále plnější až plné tělo. Vyšší kyselina se dá v teplejších podmínkách snadno ukočírovat, následné ležení na sudu pomůže dotvořit prototyp luxusního a snadno uchopitelného zboží pro ty, kteří se nebojí zaplatit za dobré víno.

V Amador county je cca 50 vinařství, ne všechna ale mají vlastní vinice. To je i případ Jeffa Rundquista z Plymouth, který leta nakupuje vybrané hrozny od místních pěstitelů, a který je autorem vína, jež se chystám ochutnat. Dočetl jsem se, že stáří keřů Barbery v Amador County je minimálně 60 let, některé vinice dokonce pocházejí již z 19. století…

Jeff Rundquist, Barbera, 2013, Amador County, CA

Hned po otevření je vůně expresívní, šťavnatá, plná až přebujelá, moderní, primárně ovocná (ostružiny, třešně, višně), s výrazným vlivem amerického dubového sudu, s vanilkou a kokosem. Po cca třech hodinách se ale ustálí, a jde spíše do červených plodů (třešňový kompot, peckovina). Sud je stále markantní, ale ne tolik agresívní, celé to začíná vonět jako měsíc nalahvovaný mix 50/50 z Moulin a Vent (Cru Beaujolais) s burgundským vilážovým pinotem z Nuits-Saint-Georges, který zrál aspoň 12 měsíců na novém bariku. Prostě to, co byl na začátku kokos, se teď tváří jako nový sud z Tronçais a mineralita. Zajímavé…

Do chuti se mineralita přenáší trochu méně, jinak ale vše navazuje (třešňovo-višňový kompot, vanilka, sud, jemná mineralita). Víno je velmi dobře postavené, strukturované, šťavnaté a harmonické, působí hodně čerstvě, v těle je plnější, s jemnými a vyhlazenými ovocnými taniny, a delší perzistencí s ovocně-peckovinovým závěrem.

Víno je pro mě velmi příjemným překvapením. Zpočátku působilo parfémově a „americky“, postupně se ale ustálilo a profilově je někde mezi piemontskou barikovou Barberou a výše popsaným mixem Beaujolais a Pinotu z Burgundska. Závěr je totálně suchý a lehce kořenitý, působí trošku francouzsky. Nejucelenější projev mělo víno po cca 8 hodinách postupného upíjení.

Co je třeba Američanům pochválit, je parádní ambaláž. Lahev je užší, vyšší, vypadá elegantně a luxusně (foto 1). Celé zpracování je, stejně jako víno, moderní. Líbí se mi. A pro úplnost… víno stojí na e-shopu výrobce 24 amerických korun, což mi při jeho kvalitě přijde fér. A přestože bych v této cenové hladině dal subjektivně přednost jiným kouskům, tuhle Barberu jsem si moc užil.

Autor článku: PLI