Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
17. srpna 2015
S víny ze Zámeckého vinařství Třebívlice jsem se vlastně poprvé setkal až na letošním Wine Prague. Zaujala mě svou čistotou a typičností odrůdového charakteru. Když jsem dostal příležitost podívat se na vinařství osobně, nebylo co řešit. A to jsem zdaleka netušil, co mě čeká. Už pinot blanc v Riedlově pinotce na vinici Koskov u židovského hřbitova mi ale otevřel oči.
Ta atmosféra je nezapomenutelná. Slunce pálí jak šílené a už v 10 ráno je přes 30 stupňů. Dokonalá viditelnost na okolní kopečky a upravené řádky vinic ale člověka vytáhnou z horkého léta do vnímání jediného časového okamžiku. První přičichnutí k pinotu blanc a máte jasno. To víno je prostě skvělé. Minerální spojení s ovocností citrusů, štych sudu, harmonie, štíhlé, ale vypracované tělo, delší závěr.
Třebívlice spadají do vinařského regionu Litoměřicko, který je nejstarší v Čechách. Víno se tu pěstuje už od roku 1057. Ve středověku měly vinice až 400 ha a byly po Praze největší vinařskou oblastí v Čechách. Rozsah vinic se ale postupně snížil; v 19. století na cca 100 ha. Pak ale, podobně jako vevzbytku Evropy, zaúřadoval révokaz a na dalších sto let téměř vymazal oblast jak z vinařských map, tak i ze vzpomínek.
V roce 2004 se rozhodl podnikatel a vášnivý milovník vína, Jan Dienstl, zašlou slávu vinaření v Třebívlicích obnovit. Zakoupil cca 34 ha vinic a vysadil zde keře odrůd, které mají největší šanci se prosadit a dávat kavlitní vína. A tak se zakrátko na vinicích objevily keře Ryzlinku, Rulandy bílé, šedé i modré, Tramínu, Sylvánu, Müller-Thurgau, Irsai Oliveru, Portugalu a Vavřince.
V myšlenkách pana Dienstla se ale zrodil podnik daleko větších rozměrů. Vinařství (foto 1) se má stát zároveň obrovskou atrakcí. Vznikají tu čtyři (!) restaurace, vinařská „školka“ pro názornou ukázku odlišnosti jednotlivých odrůd nebo třeba venkovní divadlo (foto 2). Bude to komplexní spojení kultury, nenásilného vzdělávání a krásy vín. Prostě největší projekt v Čechách za poslední dobu.
Filozofie vinařství je snadná k vyslovení: Žádné soupeření. Ani s Francií, ani s Moravou. Prostě dělat to nejlepší víno, jaké je tu možné vyrobit. S vášní pro to, co děláme, s respekt k místu a lidem.
Možná to v dnešní době zní trochu jako klišé, ale zajeďte se sem podívat. Přestanete pochybovat. V podstatě všichni z dodavatelú jsou lokální. Od lidských zdrojů a materiálu na výstavbu samotného vinařství, až po suroviny do místní kuchyně: maso, zvěřina, sýry, zelenina, ovoce. Mimochodem, to srnčí, které servírovali k obědu, bylo opravdu výtečné. (foto 3)
Zámecké vinařství Třebívlice pěstuje vína na čtyřech vinicích s odlišným půdním složením. Tomu odpovídají i vysázené odrůdy. Na Koskově (cca 18 ha) s vápencovým podložím (foto 4 a 5) se daří hlavně burgundským odrůdám, tedy Rulandě bílé, šedé a modré, a také Modrému Portugalu. Základem trati Pod Hazmburkem (cca 4 ha) je čedičová vyvřelina s asi půlmetrovou vrstvou černozemě s četnými valouny, a pěstuje se tu Ryzlink, Tramín a Sylván.
Viniční trať Velká Anna (cca 10,5 ha) pochází z roku 1970 a její půdní složení spojuje vápenec a jílovito-písčité spraše, daří se tu Svatovařineckému.Trať Lucie (cca 10,5 ha) pochází rovněž z roku 1970 a má stejné složení jako Velká Anna. Pěstují tu Muškát a Müller-Thurgau.
Základem vinaření jsou vždy práce na vinici. Pokud ale příroda dá, je potřeba to ve sklepě nezkazit. A právě proto přišel na vinařství jako hlavní technolog Martin Nesvadba, který v minulosti pracoval pro vinařství Kolby a Tanzberk.
O práci ve sklepích vypovídá moderní zařízení a všeobecná čistota provozu (foto 6). Vše je připraveno na zpracování letošní sklizně. Vibrační třídící stůl, pneumatický dusíkový lis, nerezové třídící tanky, systém řízeného kvašení, velké sudy z francouzského dubu i bariky. Sudů je zde tolik, že by pokryly kapacitu tří ročníků, což dává vinařství prostor vína neuspěchat. Roční kapacita je 100.000 lahví.
Na závěr prohlídky vinařství jsme se sešli v degustační místnosti (foto 7) a ochutnali aktuálně nabízený ročník. Jak už jsem psal na začátku, největší dojem na mě udělal dokonale harmonický a přirozený Pinot blanc. Velmi zajímavý je Muškát (foto 8a), prokvašený dosucha, s typickým projevem, ale s výrazně šťavnatou a na tuto odrůdu netypicky vysokou kyselinou (7,5 g/l). Müller-Thurgau je květinově-ovocný, s jemnou mineralitou, šťavnatý, v chuti mě trochu ruší vyšší hořčinka.
Zábavný je i Tramín, s typickými tóny růží a liči, ozvláštněný limetkami. Je šťavnatý, ve struktuře mu ale trošku schází. Líbi se mi kořenitost, zemitost a lehce „zelený“ projev Sylvánu, naopak za očekáváním zůstal Ryzlink, který je neskutečně minerální (na úkor ovocnosti), sevřený a doslova tvrdý. Je ale třeba říct, že už je rozprodán a proto nebyl součástí degustace. Na vyžádání jsme dostali nepřipravenou lahev, ve vyšší teplotě. Možná i to je důvodem, proč nebyl ve formě, kdy by mohl ukázat své kvality.
Ochutnali jsme také Rosé z Modrého Portugalu, lehké, příjemné víno s velmi výraznou kyselinou (7,9 g/l). Jako doprovod k jahodovému sorbetu bylo vynikající. Modrý Portugal v červeném provedení (foto 8b) je přímý, ovocně-zemitě-kořenitý, s nižší koncentrací. Čisté víno k dennímu popíjení nebo jako doprovod k jídlům. Výborné a vyvážené byly naopak Svatovavřinecké a Rulandské modré. Odrůdové, vyvážené, s přirozenou strukturou a delším závěrem.
Jsem nadšený z důkazu toho, že když se spojí vášeň, um, cit pro detail, finanční zázemí, promyšlený management a schopnost obklopit se odborníky s touhou vybudovat něco výjimečného, dají se udělat doslova zázraky. A jsem zvědavý, jak se budou další ročníky vín Zámeckého vinařství Třebívlice projevovat za 5, 10 a více let, až se kořeny révy prorostou do hlubších minerálních vrstev a vína získají na komplexitě. Možná nás čekají překvapení ještě mnohem větší.
Autor článku: PLI
vineval.czPokračováním potvrzuji, že jsem starší 18 let.
