Německé Ruländery: Sbírka zvadlejch růží?

Degustaci s pracovním názvem „Hodina historie německých Ruländerů“ jsem si nemohl nechat ujít. Byla to další „náhoda“ v podobě možnosti ochutnat něco, co voní tajemstvím. Šest Ruländerů ze tří německých oblastí: Ahr, Baden a Rheinhessen, v ročnících 1981 až 1959. Docela výzva, protože Ruländery nemají takový potenciál zrání jako třeba Riesling.

Očekávání od této akce byla téměř nulová a slovo „hodina“ přesně vyjadřovalo čas, který jsme měli degustaci věnovat. Včetně složitého dolování korků pomocí planžetového otvíráku (viz foto 2). Občas jsou ale věci jinak, než si myslíme.

Ruländer neboli Rulandské šedé je v porovnání s Rieslingem, chloubou německých vinohradů, odrůdou značně odlišnou. Zatímco Riesling může díky vysoké kyselině a její nekonečné variaci se zbytkovým cukrem dosahnout téměř neomezeného archivačního potenciálu, Rulanda šedá, která disponuje kyselinou spíše střední (nebo nižší), těží z jiných vlastností. Je totiž odrůdou s poměrně vysokým extraktem a fenolickým obsahem. Pokud se vinaři podaří vybalancovat jej tak, aby kyselinka a zbytkový cukr byly v rovnováze, můžeme se dočkat vín výrazně nadprůměrných až opojných.

Připočteme-li k tomu fakt, že Rulanda šedá si docela dobře rozumí s citlivě dlouhým ležením v dubovém sudu a hlavně dokáže ve správných podmínkách využívat ušlechtilé plísně Botrytis Cinerea, která vysává z hroznů vodu a tím vytváří koncentrovanější mošt, dostáváme základní předpoklady k pochopení jejího možného vyzrávání.

I přes všechna tato „moudra“ je ale obraz vyvážené a kondičně zdatné Rulandy šedé starší dvaceti let složitě představitelný. Zvláště, když hned u prvního vína vidíte korek propadlý z hrdla do lahve (viz foto 3). U ryzlinku to sice bylo docela v pohodě, ale ustojí to i tahle suchá Rulanda v Kabinettu z roku 1959? A co další vína? Podívejme se na ně postupně:

Winzergenossenschaft Achkarren-Kaiserstuhl, „Achkarrer Schlossberg“ Ruländer, 1959 (Baden)
Od vůně svěží, jemné, srovnané a komplexní víno, jdoucí do pomerančové marmelády, kandované pomerančové kůry, medu a sladkého koření, s mineralitou na pozadí. Je dobře postavené, přes jemnou sladkost v chuti vybalancované citrusovou hořčinkou, má střední kyselinku i tělo, a delší perzistenci. Svůj vrchol má už nějaký pátek za sebou, přesto je v kondici, že nevěřím vlastnímu jazyku. Samozřejmě ztrácí svůj „make up“ poměrně rychle, ale je otázkou, jak velký podíl na tom má propadlý korek.

Weinbau Toni Nelles, „Heimersheimer Landskrone“ Ruländer, Spätlese, 1981 (Ahr)
Je méně svěží než první víno, připomíná citrónový ledový čaj s medem, kandované citrusové kůry s jemnou minerální slaností, a vůní slaměnek. Je dobře postavené, se sotva střední kyselinou, plnějším tělem daným i vyšším obsahem cukru, přesto poměrně srovnané, s delší perzistencí s vysušujícím závěrem. Víno v poslední fázi možné konzumace, poměrně rychle utíká, přesto je po omezenou dobu stále dobře pitelné.

Fessenbacher, Ruländer, Spätlese, 1974 (Baden)
Svěží, plnější, vyvážené a komplexní víno postavené na projevech kandované citrusové kůry, čaje, medu a mléčného karamelu, s jemnou mineralitou. Je velmi dobře postavené, poměrně šťavnaté, harmonické a v neuvěřitelné kondici, v těle plnější, s dlouhou perzistencí s citrusově-hořčinkovou dochutí. Parádní představení a zatím největší překvapení. Nabízí se říct „víno na sestupu“, ale vůbec mi to nejde přes rty. Baví mě moc.

Weingut Falkenhof, „Oppenheimer Kreuz“ Ruländer, Auslese, 1971 (Rheinhessen)
Srovnané, minerálně-ovocné víno (meruňková a pomerančová marmeláda), s tóny mintu (tis), bylinek (tymián), čaje a medu. Dobře postavené, v těle plnější, sladké, kvůli nižší kyselince ale působí v chuti fádněji, má jen střední perzistenci. Víno je za vrcholem, přesto zajímavé k ochutnání. Má krásnou komplexní vůni, která ale není harmonická vůči uvadající chuti.

Endinger, „Engelsberg“ Ruländer, Auslese, 1971 (Baden)
Svěží, intenzívní a plné víno, postavené na terciálních tónech černého čaje a kávoviny, s jemnou mineralitou, dotekem medu, mléčného karamelu a náznakem citrusové kůry na pozadí. Je velmi dobře posatvené, šťavnaté a harmonické, v těle plné, s úžasně vybalancovanou sladkostí, hořčinou a kyselinkou, má delší perzistenci. Na této lahvi jsme se moc neshodli, ostatním asi chybělo větší zastoupení ovocné složky. Pro mě druhé nejzajímavější víno degustace, v dokonalém stavu. Určitě bych nepohrdl další lahví.

Schlossgut Schmitt, „Schloss Guntersblumer“ Ruländer, Auslese, 1964 (Rheinhessen)
Od vůně šťavnaté, srovnané, minerálně-ovocné (nazrálé žluté a citrusové plody, i kandované, včetně kůry), s dotekem medu, čaje a mintu. Je velmi dobře postavené, sladké a harmonické, v těle plnější, působí výrazně mlaději, má delší až dlouhou perzistenci s ovocně hořčinkovým závěrem. Jsem si jist, že v něm jsou i hrozny napadené botrytidou. Pro mě nejlepší víno na degustaci a přes všechno, co jsem napsal v úvodu, se nebojím říct, že je na vrcholu.

Závěr

Myslím, že degustaci docela dobře vystihuje věta: „Z představ funusu se vyklubala objevná jízda.“. Mám tyhle degustace rád. Hodně se poučím, a přestože jsou některá vína už mimo hranice, která formují užívání si, dávají celkový obraz o tom, jak se asi mohou vyvíjet mladší ročníky. A skoro vždycky se najde víno, které překvapí a „donutí“ mě přestat zobecňovat.

Takže až u mě příště přistane nabídka na Ruländer Spätlese nebo Auslese ze šedesátých nebo sedmdesátých let v ceně od stovky do cca tří, ukývu si krk.

Autor článku: PLI