4. března 2015

1976, 1975, 1959: Pár důchodců z Rheingau?

V životě se občas stane, že se nám dostane nečekaného poznání téměř zadarmo. Prostě někdo sežene starou učebnici, v tomto případě šest ryzlinků z Rheingau v ročnících 1976, 1975 a 1959, za pár korun, a my si můžeme v praxi vyzkoušet, jakými fázemi prochází v lahvi zrající víno, jaký vliv na jeho stav má zbytkový cukr nebo v co se změní původně ovocné vůně a chutě.

O tom, že Riesling je odrůda, která má obrovský potenciál zrání, není pochyb. Dokonce občas dokáže překonat i nepřízeň osudu. Co se s vínem ale během té dlouhé doby na lahvi děje? Dostal jsem možnost potkat se s víny jednoho vinaře v Kabinettu (1975), za dvou poloh Spätlese a jedné Auslese (vše 1976): viz foto 1. A taky dalšími dvěma vína od jiných vinařů (viz foto 6).

První věcí, která může být oproti mladým vínům dost jinak, je stav korků. Záleží samozřejmě na podmínkách ve sklepě (teplota, vlhkost, délka skladování), ale ověřil jsem si, že i korek, který shora vypadá jako netknutý, může být uvnitř „na padrť“. Stalo se mi to hned u prvního vína, u Kabinettu. Sundám záklopku, korek je čistý a vypadá hodně pevně. Začnu zavrtávat vývrtku a je to, jako bych vrtal do písku. Takže zpátečka a nasazuji planžetový otvírák. Zpočátku to jde ještě slušně, později je to hodně o trpělivosti a šikovnosti. Nakonec je korek venku, ale není to žádné výstavní číslo (viz foto 2).

Další věcí, která vás hned po nalití upoutá, je barva vína. Kromě jednoho (1959), je u všech dalších vín doslova zlatohnědá (viz foto 3). V odstínech různého stupně ředění čaje, karamelu, ořechového likéru nebo jitrocelového sirupu. Tady mikrooxidace zapracovala poctivě. Ikdyž na samotný projev vín měla vliv odlišný…

Franz Weilbächer, Riesling „Hochheimer Hofmeister“, Kabinett, 1975
Od vůně hodně nazrálé, směs bylinných extraktů, medu, mléčného karamelu, rozinek a čaje. Dobře postavené, hodně šťavnaté, se středním tělem a střední perzistencí. Víno je za vrcholem, jednotlivé složky se od sebe jakoby vzdalují, víno působí nekompaktně. 40 let bylo prostě na Kabinett příliš.

Hupfeld Erben, Riesling „Winkeler Jesuitengarten“, Spätlese, 1975
Druhé víno je kompaktnější a určitě mu pomohl i vyšší obsah zbytkového cukru. Je nazrálé, srovnané a spojité, jemně nasládlé, s citelnými rozinkami, medem, kandovanou pomerančovou kůrou a bylinnými extrakty. Je dobře postavené, šťavnaté, v těle mírně plnější, a má delší perzistenci. Přestože je již na sestupu, stále potěší.

Franz Weilbächer, Riesling „Hochheimer Hofmeister“, Spätlese, 1976
Je šťavnaté, komplexní, s tóny kávy, karamelu, bylinných extraktů, čaje, mintu a citrusovou kůrou na pozadí. Je velmi dobře postavené, s dokonale prolnutými vrstvami chuti, v těle plné, s dlouhou perzistencí s čajovo-medovou dochutí. Vyváženost kyselinky a zbytkového cukru je parádní, víno je radost pít.

Franz Weilbächer, Riesling „Hochheimer Stein“, Spätlese, 1976
V projevu je hodně podobné předešlému, ale působí živěji a ovocněji (citrusy, citrónová kůra i hořčinka). Je velmi dobře postavené, šťavnaté a harmonické, v těle plné, přirozené, v úžasné kondici, s dlouhou perzistencí. Myslím, že většina lidí by si ho více užila před pár lety, mně ale přijde v tomto stavu dokonalé.

Franz Weilbächer, Riesling „Hochheimer Stein“, Auslese, 1976
A jdeme ještě dál. Šťavnatost, elegance, plnost a komplexita. Navíc jako první z vín ukazuje výraznou mineralita. Víno je od vůně ovocné (kandovaná pomerančová kůra, citrusy, rozinky), s tóny medu, karamelu a kávy, v chuti působí ještě ovocněji. Má pevnou a přesnou strukturu, je tělnaté, doslova podmanivé, harmonické, v perfektní kondici. Vůbec vás nenapadne pátrat po zbytkovém cukru. Tak vás chytí a nechá se vychutnávat v dlouhém závěru. Tohle je radost na celý večer.

Josef Lutz, Riesling „Hallgartener Würtzgarten“, Spätlese, 1959
Toto víno jako by s předešlými nemělo co do činění. Barva je zlatá a víno hodně ovocné (citrusy, citrusová kůra, rozinky), s dotekem medu a náznakem kokosu ve vůni. Je dobře postavené, ale s citelně nižší kyselinkou oproti předchozím, v těle plnější, nasládlé, s jemnou hořčinkou. Je celkem srovnané, stále dobře pitelné, ale působí trochu unaveně. Perzistence je střední. Ač v projevu dost ovocné, chybí mu kyselinka dávající šťavnatost. Je na sestupu.

Závěr

Ryzlink je odrůda, která mě nepřestane překvapovat. Ať je víno jakkoli staré, ať má hnědou barvu nebo třeba z hrdla lahve vypadlý korek, vždy je pitelné a něco mě naučí. Tentokrát třeba to, že koupit čtyřicetiletý ryzlink z Rheingau od neznámého vinaře pod tři stovky je prostě dobrý kauf. A pokud se mezi lahvemi objeví podobný skvost jako Riesling „Hochheimer Stein“, Auslese, 1976 od Franze Weilbächera, je o zábavu postaráno.

Autor článku: PLI