16. února 2015

Audience Grand Cru Classé 2015

12. a 13. února proběhl v prostorách Rothmayerova sálu Pražského hradu již 10. ročník jedné z nejpovedenějších vinařských akcí na českém území: Audience Grand Cru Classé Bordeaux, pořádané společností Merlot d’Or. Svá vína z ročníku 2012 představilo na čtyřicet různých châteaux. A jaký že byl ročník 2012? Francouzi by řekli klasický, což může znamenat téměř cokoli…

Audienci GCC navštěvuji pravidelně už od jejího prvního ročníku v roce 2005. Tenkrát mě víno z Bordeaux ohromně bavilo a zkoumal jsem všemožné podklady pro výhodný nákup vín en Primeur. Ten pro mě ale kvůli nesmyslně rostoucím cenám pozbyl v roce 2009 smyslu, a tak mi Audience zůstala už jen jako názorný ukazatel stavu vín různých ročníků.

Pokud člověk sleduje vína z Bordeaux (třeba) na této akci každoročně, ví, jak významný vliv na jejich projev a potenciál počasí má. Jaký tedy byl ročník 2012 v Bordeaux? Určitě ne ideální. Dá se říct, že to byla pro vinaře docela výzva. A že ji někteří zvládli výrazně lépe než jiní. V tom je zase en Primeurová hra zajímavá. Můžete nakoupit vína za slušný peníz, nebo vyhodit balík za víno, které bude za tři roky stát podstatně míň.

Ale zpět k Audienci. Na vínech je znát, že 2012 byla ročníkem komplikovaným. Červená vína jsou spíše přímější, čímž ale není myšleno jednoduchá, nemálo z nich má citelné „zelené“ tóny nedokonale dozrálých hroznů. Vzhledem k dřívější sklizni Merlotu by člověk očekával, že vína z pravého břehu na tom budou lépe, ale obecně to určitě neplatí. S horšími podmínkami se svezla všechna vína, lze ale najít taková, která opravdu potěší.

Začnu bílými. Pro ta byl ročník 2012 celkem příznivý a na Smith Haut Lafitte blanc i Latour-Martillac je to znát. Malartic-Lagravière byl natolik zavřený, že si netroufám z něj dělat jakýkoli závěr.

V červených musím na prvním místě vyzdvihnout Château Beaumont. Ne že by připravili nejlepší víno na degustaci, ale troufám si tvrdit, že v podmínkách ročníku 2012 předvedli skvělou práci. Vezmeme-li v potaz jeho cenu (320 Kč), bude jeho hodnota jasná i laikovi. Ale to je zřejmé i z toho, že je jediným Cru Bourgeois mezi samými Grand Cru Classé.

V Margaux sekci degustace se představila vína, která mě dost bavila. Šťavnatě ovocný, plnější a srovnaný d’Issan, výborný plný a konzistentní Brane-Cantenac postavený na ovoci (byť první lahev nebyla v pořádku), a tradičně výborně strukturovaný, tělnatý a do kávy jdoucí Lascombe.

Saint Julien mě překvapil již vínem na prvním stolku: Château du Glana. Jemné, elegantní víno s mírně plnějším tělem, poměrně přímé, ale se solidním poměrem kvality a ceny. Trochu za očekávaním je pro mě Lagrange, líbil se mi Beychevelle. Velmi slušně si vedli u Léoville Barton i Léoville Poyferré. Oceňuji, že většina prezentovaných vín téměř nemá zelené tóny.

Z Pauillacu tentokrát dorazili čtyři zástupci. Hodně se mi líbil přirozený projev Clerc Milon. A absolutně si mě získal Grand Puy Lacoste. Již nyní vyvážené víno s vyzrálými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí. Právě tohle víno bych si tipnul jako černého koně nákupů. A konečně Pichon Longueville Baron. Srovnaný, ovocný a uhlazený, a přesto v této fázi tak přímý, jako již dlouho ne.

Tři zástupci přijeli i ze Saint-Estèphe a musím říct, že se určitě neztratili. Phélan-Ségur i Tronquoy Lalande přivezli vína tvrdšího stylu, ale výborně zvládnutá. A Montrose? Pro mě nejlepší víno na letošní audienci. Klobouk dolů.

A jdeme na pravý břeh. Ze Saint-Émilionu určitě musím jmenovat Canon La Gaffelière, jehož dochuť, jako jednoho z nemnoha, končí na ovoci a samozřejmě Figeac, který je pro mě dlouhodobě apelačním etalonem. A letos říká, že přes všechnu tu práci, kterou na vinici provedli, ani oni nedokázali plně zabránit nedozrálosti. Víno je přesto hebké, s jemnými citelnými taniny, ovocné, s tóny kávy a dlouhou perzistencí.

Z Pomerolu přijeli Gazin, kde připravili víno jen z Merlotu (přesto v něm jsou citelné zelené tóny), výborně udělané je La Conseillante, hebké, plné a strukturované. I jemu ale schází obvyklá elegance a nedozrálost hroznů se v budoucnu projeví zemitějšími taniny. Dále se předvedli Beauregard a Petit-Village. Druhé jmenované je mi stylově blíže, i jej ale provází ne úplně typická hořčinka.

Zbývá Pessac-Léognan. Skvělý Pape Clément (byť o dost přímější než v lepších ročnících) i parádní Smith Haut Lafitte rouge by mohly ukazovat na velmi dobrý ročník. Pro lepší představu zde ale chybějí vína z trochu nižšího výkonnostního koše.

Sauternes představila na vínech z ročníku 2011 rovněž tři vinařství, z nichž pro mě tentokrát bylo zajímavější Suduirant před Giraudem.

Závěr

Výborná akce s tradicí, v krásných prostorách, velmi dobře organizovaná. Oceňuji každoroční účast předních châteaux, jednoduchý a přehledný degustační karnet i solidní sklo (Schott-Zwiesel). Co se týče vín z ročníku 2012, jsou přirovnávána k ročníku 2002 anebo 2008 (o němž si myslím, že ještě mnohé překvapí). Takže (jako v případě 2002) celkem klasika s menším potenciálem zrání a tedy kratším čekáním na dobu, kdy bude možné si vína vychutnat.

A kdybych měl za sebe vybrat tři vína, která mě zaujala nebo překvapila nejvíce, jmenoval bych jako první Montrose, druhé Grand Puy Lacoste a třetí Smith Haut Lafitte blanc.

Autor článku: PLI

 


vineval - Potvrzení o věku
x

vineval.cz

Pokračováním potvrzuji,
že jsem starší 18 let.