26. listopadu 2014

Jak se chováme v restauraci?

Uvažovali jste někdy nad tím, jak se chováte v restauraci? Jaká jídla a vína vyhledáváte? Věnujete pozornost jejich snoubení? Zda vybíráte nejdříve jídlo a k němu víno, nebo naopak? Spoléháte spíše na sebe nebo si necháte poradit od personálu restaurace? Cítíte se u objednávání uvolněně nebo se bojíte zeptat? Napadlo vás, jak vás vnímají sommeliéři?

Do restaurace obvykle vyrážíme za účelem pohody, pobavení se a samozřejmě naplněním našich smyslů chutěmi a vůněmi, které si doma často (nebo vůbec) nedopřejeme. V každém případě očekáváme, že zážitek, který nám tato událost přinese, bude pozitivní.

Výběr jídla a vína

Každý z nás většinou ví nebo aspoň má představu, jaké chutě mu přinese vybraný pokrm. Složitější to ale bývá s výběrem vína, potažmo jeho snoubením s jídlem. Někdy si chutě jídel, na která máme zrovna chuť, nerozumí s projevem vín, která máme rádi. Pak začíná zajímavá hra na průzkum nebo důvěru. Jak to máte vy? Začnete experimentovat na vlastní pěst nebo jste schopni dát důvěru sommeliérovi, který jídla i vína podávaná v restauraci důvěrně zná?

Vlastní cestou

Je-li vaší odpovědí první varianta, jste na objevné cestě, kdy na konci můžete poplácat nebo pohanět jen sami sebe. Možností je podle vašich zkušeností spousta. Kouknete do lístku a vystřihnete nejvhodnější kombinaci, že by se i personál mohl poučit? Začnete se řídit profláklou šablonou „bílé k rybám, drůbeži a zelenině, červené k masu a sýrům“? Nebo začnete zkoušet víno po deci, abyste zjistili, které vám chutná, místo toho, abyste si koupili kvalitnější víno v sedmičce, které by ale vám nebo někomu z vaší společnosti nemuselo „sedět“ (a co pak s ním)?

Co když bude příliš suché (někdo u stolu by mohl říct kyselé), sladké (to prý není pro chlapy), drsné, silné, tanické (to zas údajně příliš nejede ženám) nebo jinak nevyhovující? Vypadá někdy váš výběr jako princezna Koloběžka? Obutá, neobutá, oblečená, neoblečená, dar, nedar?

Nebo najedete na staré odzkoušené vzorce typu „Pinot Grigio/Merlot“ s odůvodněním, že vás tento název nikdy nezklamal, takže si ho dáte znovu? Stejně jako pořád jíte pečené kuře s nádivkou a vařeným bramborem nebo guláš s houskovým knedlíkem? Protože ten vás taky nikdy nezklamal?

Cestou důvěry

Půjdete-li druhou cestou, dáte sommeliérovi plnou důvěru, nebo se budete strachovat, aby vám třeba „nevnutil“ dražší lahev? Jde jen o tu podvědomou reakci, protože navrhované víno samozřejmě můžete odmítnout z důvodu naplánovaného rozpočtu.

Podívejme se na tuto situaci analogicky v jiné životní situaci. Zkuste si představit, že jste žena a sedíte u kadeřnice. V tu chvíli vkládáte do jejích schopností (téměř) neomezenou důvěru. Budete ji podezírat, že vám chce vytáhnout z peněženky víc peněz a ještě svou práci udělá tak, že budete odcházet zklamaná?

Nebo si představte, jak se vám pracuje, když nemáte důvěru svého šéfa. Nejenže to má přímý vliv na vaši kreativitu a tím radost z práce, ale zároveň ztrácíte důvěru ve vlastní schopnosti.

Možná ne vždy dostanete takové doporučení, ze kterého budete nadšení. Ale máte možnost se sommeliéry diskutovat a posunovat sebe i je. Poznávat a učit se. Říct jim vaši představu a dát jim důvěru. Jsem si jist, že udělají to nejlepší, co dokážou, aby vám ji splatili. A každá případná „odchylka od ideálu“ posune dál je i vás.

Závěr

Z vlastní zkušenosti musím říct, že (minimálně v Praze) aktuálně panuje nový trend. Spousta konzumentů toho o víně a jídle ví čím dál více. Dokonce i na vinařských školách se objevuje hodně lidí, kteří se vínem neživí, ale mají ho "jen" jako koníčka. Pak se může stát, že host ví o víně více než samotná obsluha.

Může to vypadat zvláštně, ale ve skutečnosti je to výborné. Svým způsobem to nutí sommeliéry pracovat nejen na svých znalostech, ale hlavně na psychologii a způsobu chování. Učí je to disciplíně, empatii a komplexnosti.

Takže pokud si chceme užívat v podnicích, jejichž úroveň se lepší každou další (naší) návštěvou, dejme lidem, kteří v nich pracují, prostor, a nenechme je zakrnět nekonečnou rutinou. Mluvme s nimi a sdělujme jim slušnou formou své názory. Možná si pak svůj čas i peníze užijeme daleko lépe. A navíc se pobavíme, poučíme, nebo poučení sami přineseme.

Autor článku: PLI

 


vineval - Potvrzení o věku
x

vineval.cz

Pokračováním potvrzuji,
že jsem starší 18 let.