Pinot Noir za loužemi

Když se vysloví Pinot Noir, vybaví se mi úzký pás různých vinic, kopečků a podloží od Gevrey-Chambertin po Volnay. Tady se pro mě děje to podstatné. Srdeční záležitost. Existují ale další oblasti, kde se rodí zajímavé kousky, které stojí za pozornost. Ano, jsou pro našince trochu z ruky, přesto mezi ně občas rád zabrousím, protože když překvapí, stojí to vážně za to.

Původní záměr dát dohromady pár lahví Pinotu Noir z Nového světa v nazrálé podobě se ukázal trochu velikášský. Bohužel se nám v daném čase nepodařilo sehnat zajímavý model z Chile, JAR, ani Tasmánie, z Austrálie a Oregonu jsme získali pouze po lahvi. Skoro by se to dalo nazvat degustací Pinotů z Kalifornie. Přesto z toho byl hodně povedený večer s několika zajímavými seznámeními. Ale popořadě…

Henschke, Pinot Noir „Giles“, 2010, (Adelaide, Austrálie) přináší rozčarování hned na úvod. Přeparfémovaná vůně typu „malinový Ovocit“ člověka nutí zauvažovat o osobním rekordu na 100 metrů. Jinak je víno dobře postavené, v těle plnější, s vyšším alkoholem a hladkými taniny, ale ty přemalované rty mě vážně děsí. Nemluvě o ceně přesahující 40 EUR.

Hartford Court, Pinot Noir „Land’s Edge Vineyards“, 2007, (Sonoma Coast, Kalifornie) naštěstí vrací puls do normálu. Víno je šťavnaté a poměrně plné, ve vůni skoro „evropské“, tedy až na tu kávovou připálenost, s ovocným profilem třešní a malin, mineralitou a pěkným sudem. Je dobře postavené, v těle lehce plnější, s citelnými vyzrálými taniny a peckovinou v delším závěru. Za rok za dva bude lepší.

Schubert, Pinot Noir „Block B“, 2009, (Wairapa, Nový Zéland) je stylový skok jinam. Od vůně šťavnaté a intenzívní, ovocné (třešně, lehká peckovina), s citelnou mineralitou, náznakem bylin a koření a podporujícím sudem. Víno je dobře postavené, má citelné vyzrálé taniny, vyšší alkohol, střední až plnější tělo a střední až delší perzistenci. Nepříjemným překvapením ale je, že ve druhém kole degustace hodně rychle utíká ze sklenice a působí řídce. Vypil bych ho hned, protože za rok už nemusí být čím se bavit.

Schubert, Pinot Noir, 2003, (Wairapa, Nový Zéland) je oproti předešlému jako z jiného kvalitativního koše. Působí velmi mladě, 11 let bych mu nehádal. Navíc je komplexní, minerálně-ovocné (třešně, maliny), s čajovými tóny. Je velmi dobře postavené, harmonické, v těle plnější, homogenní a má delší perzistenci se slanou dochutí. Tohle mě baví. Je na vrcholu, na kterém ještě nějaký rok vydrží.

Hirsch Vineyards, Pinot Noir, 2006, (Sonoma Coast, Kalifornie) startuje opravdu silnou trojici. Od vůně elegantní a plné víno, ovocné (třešně, i kandované), s tóny perníku, badyánu a dotekem sudu. Má pevnou a přesnou strukturu, je hodně šťavnaté, jemně nasládlé, v těle plnější, s citelnými vyzrálými ovocnými taniny a delší až dlouhou perzistencí. Moc hezké nefiltrované víno, které ještě nedorazilo na svůj pomyslný vrchol.

Au Bon Climat, Pinot Noir „Knox Alexander“, 2007, (Santa Maria Valley, Kalifornie) je plné, intenzívní a elegantní, minerálně-ovocné (třešně, maliny), ve vůni s dotekem kůže a kouře, v chuti s báječně vyváženou nasládlostí, slaností a jemnou peckovicovou hořčinkou. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, v těle plnější, s vyzrálými citelnými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí. Dá se vychutnávat už teď, ale pár let mu prospěje. Zábavné víno.

Clendenen Family Vineyards, Pinot Noir „Le bon Climat“, 2006, (Santa Maria Valley, Kalifornie) je kousek od stejného vinařství jako předešlé. Je ale lahvováno pod jménem Jima Clendenena, majitele a zároveň „tvůrce vín“. Víno je plné, šťavnaté a intenzívní, ve vůni ovocné (třešně, citrusová linka), výrazně minerální (až do střelného prachu), působí mladě a elegantně. Má pevnou a přesnou strukturu, citelné vyzrálé ovocné taniny, je homogenní a harmonické, s dlouhou perzistencí a potenciálem zrání. Opravdu krásný příklad „Novosvětského Pinotu“, který bych znovu rád ochutnal za pár let.

Torii Mor, Pinot Noir, 1995, (Yamhill County, Oregon) je již od vůně hodně „podzimní“. Základ tvoří domácí šťávy z červených plodů (červený rybíz, třešně), čaj, koření a výrazná mineralita. Víno je velmi dobře postavené, hodně šťavnaté, s hladkými taniny, středním tělem a delší perzistencí s hořčinkovou dochutí. Stále zábavné, ale bohužel již za vrcholem.

Byron, Pinot Noir „Reserve“, 1995, (Santa Maria Valley, Kalifornie) je hodně nazrálé, minerálně-ovocné (třešňový kompot), čajové tóny, koření, navlhlé dřevo. Je dobře postavené, v chuti jde jen do červeného rybízu, má střední tělo, hladké taniny a střední až delší perzistenci s hořčinkovou dochutí. Vadí mi na něm disharmonie mezi vůní a chutí: vůně je stále zábavná, v chuti už stojí pouze na kyselině. Víno za vrcholem.

Joseph Phelps Vineyards, Pinot Noir, 1978, (St. Helena Valley, Kalifornie) je vínem od producenta velkého jména, ale spíše v kategorii Cabernetu Sauvignon. Popravdě, očekával jsem „mrtvolu“, a nakonec byl pozitivně překvapený. Víno je ve vůni svěží, jemné, nasládlé, s profilem třešňové kompotové šťávy, s příjemnou mineralitou, dotekem sudu a „uzeností“. Je dobře postavené, se šťavnatou kyselinkou, hladkými taniny, středním tělem a střední perzistencí s nasládle kořenitou dochutí. Stále pitelné, ale již za vrcholem. Přesto mě pobavilo.

Závěr

Dělat obecný úsudek z pár Novosvětských Pinotů (byť jsem jich v životě pil násobně více), by bylo trochu odvážné. Vidím to tak, že kvalitativní rozptyl je i u vyhlášených vinařů větší než u kolegů z Burgundska a potenciál zrání vín je podstatně omezenější. Za velké peníze můžete koupit něco, co vám po otevření evokuje pouťové želé, naopak za poměrně slušný peníz lze narazit na víno, které bude ozdobou vaší vinotéky. Pro mě je tímto vínem Clendenen Family Vineyards, Pinot Noir „Le bon Climat“, 2006.

A co je pro mě důležité, Pinotům Noir z Nového světa (a hlavně Spojených států) do deseti let věku budu rád nadbíhat i nadále…

Autor článku: PLI